Midnight Sun Adventure 2014 #3

Část třetí – Bergen a cesta dále na sever

Po vydatném spánku u Colinse, tak se jmenoval náš hostitel, se s Dukem vydáváme na ranní osmnáctikilometrový trénink, který – jak se pozdějí ukáže – se hodí odpoledne při samotné prohlídce Bergenu. Monča zůstává doma a to ze dvou důvodů. Jednak naše tréninkové dávky nezvládá (nutno dodat, že to není ani její ambice), a také se den předtím starala o společenskou část naší výpravy a kecala s naším hostitelem do brzkých ranních hodin, zatímco já a Duke jsme nabírali síly na další den.

Colins bydlel asi pět kilometrů od centra a my tak proběhli asi tím nejhezčím, co druhé největší norské město nabízí. Jenže běžet městem je jenom o trochu záživnější než to projet autem, proto se kolem poledního vydáváme na pěší tůru městem. Kromě „povinného“ Bryggenu, což jsou rybářské (nebo něco takového) domky zapsané na dědictví Unesco, se chystáme na vyhlášený rybí trh. Je to asi patnáct stánků, z nichž deset prodává ryby, dva zeleninu a ovoce a zbytek salámy z losů a velryb.

Bryggen - nejstarší a nejznámější čtvrť v Bergenu 

Občas něco ochutnáme a rozhodujeme se, že si něco dáme na cestě zpět. Mezitím procházíme zbytek města pod mým vedením. Colins je sice v Bergenu asi půldruhého roku, ale příliš v centru nepobývá a rozhodně není rozeným průvodcem, takže v kombinaci s ranním tréninkem a mapou, kterou jsem studoval už na trajektu z Dánska, volím trasu já. Bohužel neumím tady popsat, co jsme všechno viděli, ale bylo to pěkné.

Na cestě zpátky se stavíme na rybím trhu a po přemítání, co ochutnáme, si dávám polívku a Duke rybí salát z krevet, račího masa a losových filet. Kromě toho nám prodejci nabízejí ochutnávky, předhánějí se, kdo co prodá. Vzhledem k tomu, že sortiment i ceny jsou plus mínus podobné všude, jde o to, kdo je drzejší. Nakupující, ale i prodávající, jsou ze všech koutů světa a jsou milí, aniž by byli vlezlí. Vždy se zeptají, odkud jsou. Jeden prodejce na nás začal mluvit polsky, nakonec z něj vyšlo, že je původem z mexika a v polsku přímo pracoval. Další prodavač mluvil s japonskými turisty v jejich mateřštině.

Bergen - rybí trh

Odpoledne si balíme věci u Colinse (přepírali jsme tam prádlo a ještě jsme potřebovali něco usušit) a vydáváme se dále na sever. Odjíždíme kolem páté hodiny odpolední a tak máme dost času popojet směrem k Trondheimu, přeci jenom je to více než deset hodin poctivé jízdy a to se chceme zdržet na Trollích stezkách. Po hlavní silnici E39 ubíhá cesta poměrně rychle a na rozdíl od předchozího dne jedinou ferry chytáme těsně před odjezdem. Sice po vylodění vyjíždíme jako úplně poslední a táhneme se za kolonou, ale o moc rychleji bychom stejně jet nemohli.

Večeříme u jezera Valstravartnet kolem deváté hodiny a  chvíli potom sjíždíme z hlavní cesty. Spíme u dalšího jezera, kterých je v Norsku bezpočet, a po ranním tréninku a dopolední kávičce (během které píšu tento příspěvek) se vydáváme na Trollí stezky kolem Geirangenfjordu.