Midnight Sun Adventure 2014 #2

Část druhá – Stavanger a cesta do Bergenu.

K internetu se tentokráte dostávám po méně než 24 hodinách, tak tento příspěvek nebude příliš dlouhý. V sobotu poledne se vydáváme do Stavangeru na procházku městem. Parkujeme mezi obchoďákama v rezidenční čtvrti asi tři kilometry od centra a děláme si menší kolečko. Stavanger samotný má něco kolem 120 tisíc obyvatel a je poměrně rozlehlej (snad každý tam má rodinný domek), ale samotné centrum, tedy prakticky jediné, kde se co dá vidět, má průměr půldruhého kilometru. Pokud někdy pojedetedo Stavangeru, klidně zaparkujte kousek od vlakového nádraží směrem z centra do některých bočních uliček a nemusíte řešit placené parkování, což je – ostatně jako většina věcí v Norsku – v nominálních cenách srovnatelné s ČR, ale v jiné měmě.

Stavanger je poměrně klidné město, takové, jak znáte z amerických filmů, kdy si tatíci na předměstí zalévají svůj trávník. V samotném centru bylo ale o poznání živěji, buď Norci něco slavili, nebo to takhle vypadá každý víkend, osobně tipuju to druhé. Zatímco Monča a Duke odpočívali na pěší zóně u moře, já se šel podívat do Liquor store, kde byl poměrně malý výběr piv, zato byly pěkně drahý. Po cestě zpátky jsem ale narazil na rybáře, který prodával čerstvě nalovené krevety a to jsem neodolal. Takže po návratu zpět jsme všichni jedli syrové krevety a zbytky házeli zpět do moře, tam se slétávali rackové. Příjemný den u moře.

Taková obyčejná ulička ve Stavangeru

Zhruba po třech hodinách se vydáváme dále na sever směrem do Bergenu. Chvíli nám trvalo, než jsme se vymotali, protože na hlavní cestě byla objížďka a ta byla značená s trochou předpokládané znalosti oblasti. Pobřeží mezi Stavangerem a Bergenem je víceméně soustava ostrovů a poloostrovů, pracovně jsme celou cestu nazvali „Lacovo zmatení“, protože most střídal tunel – ty nejhlubší se zavrtaly klidně 240 metrů pod moře.

Směrem k Bergenu jsme museli překonat navíc dva trajekty a pokaždé jsme minuli odjezd o pár minut, což při intervalech půl nebo třičtvrtě hodiny není sice tragédie, ale škoda ztracené hodiny na parkovištích. Do Bergenu jsme dorazili kolem osmé hodiny a Monča přes kamaráda sehnala ubytování, takže kromě teplé sprchy a pračky nás čekalo pivo od hostitele. Ten končil v práci v deset, tak jsme prošli kousek Bergenu kolem moře. Docela nás zarazilo, kolik lidí bylo na dekách vyvaleno v parku, házelo si frisbie a někteří šílenci (bylo půl desáté a tak osmnáct stupňů) se na šedesété rovnoběžce koupalo. A všichni tam lili, bylo tam snad více piva než v Riegráčích. Kdosi nám tvrdil, že kdo v Norsku kalí přes tejden, tak je divnej, a kdo se o víkendu nezboří, je divnej taky. Asi trochu přehnané tvrzení, ale něco na tom bude.

Bergen a miláček objektivů

Dneska nás čeká trochu důkladnější Bergen a večer bychom rádi popojeli co nejdále za město směrem na Trondheim přes trollí stezky.

Pár postřehů o Norsku, co jsme zatím pochytali:

Krajina je nádherná a hodně členitá. Opravdu hodně. Počasí se mění každou chvíli, ve vnitrozemí je poměrně drsné, u pobřeží mírné. Dost fouká, ale zatím je poměrně teplo a máme i štěstí na slunce. Pokud prší, tak je déšť vytrvalej, ale nepříliš intenzivní. Dá se to zvládnout, ostatně nám nic jiného nezbývá, od Trondheimu na sever se má zhoršit.

Ceny jsou tady drahé, jak už bylo několikrát zmíněno. Srovnatelné zhruba se Švýcarskem, pravděpodobně ještě o kuličku vyšší. Na druhou stranu v sámoškách se dá nakoupit docela rozumně, ostatně jsme na dovolené, tak zase nemá smysl jíst suchý chleba. Ale na každodenní večeři v restauraci to tady není.

Pivo je také drahé, nicméně v sámoškách se dá koupit kolem 20 NOK. Což je kolem sedmi pětek v českých, tedy na plechovku (navíc nikterak chuťově zajímavého) piva je to furt randál, ale už po pár dnech se člověk trochu otupí a nechce pořád šetřit. Docent Skála zvedá varovný prst, můj trenér ale zůstává v klidu.

Ryby a mořské plody jsou tady poměrně levné (na norské poměry), kromě krevet jsem tady ale toho nestihl moc ochutnat. Rozhodně tohle bude v dalších dnech věc, na kterou se zaměřím. Za pár minut se chystáme do Bergenu na rybí trh.

Doprava je tady poměrně divoká. Zatímco na hlavních tazích je to celkem v pohodě, na menších silnicích je to sice zábavné, ale vzhledem k šířce vozovky jedenapůl jízdního pruhu je vyhýbaní se protijedoucím vozidlům docela adrenalinová disciplína. Defaultní rychlostní limit je zde 80 km/h, ale na hodně místech je ještě snížen. Norové osmdesátku víceméně dodržují (jedou tachometrových devadesát, tedy nějakých 83 podle GPS), zbylá omezení méně. Dopraváci na celém světě by měli zvážit nesmyslné šedesátky na přehledných úsecích jenom kvůli stádu ovcí sto metrů od silnice, když ani v Norsku tohle příliš nerespektují.