Tak zase po ctyrech dnech se hlasim z Vancouveru. Prodlevy mezi mymi prispevky jsou cim dal vetsi a je to zpusobeno dvema duvody. Zaprve jsem linejsi a zadruhe tady mam tolik zabavy, ze na internetu drepim dost malo.
No tak o sobotnim poznavani cinskych restauraci jsem psal minule, sushi jim tady obden a v patek jsem byl dokonce poznavat i diskoteku. V sobotu jsem ti to tak trochu zopakoval, akorat jsme jeli asi pul hodiny do New Westminsteru - nejstarsi mesto v oblasti. On Vancouver samotnej zas tak velkej nejni (kolem 1.8 mil obyvatel, ale co se rozlohy tyce, tak cca polovicni Praha), jenze se na to nabalujou dalsi mesta jako Burnaby, Coquitlam, New West, Richmond na jih a podobne. No kazdopadne jsme tam jeli SkyTrainem, coz je neco jako metro, akorat to jezdi nad zemi, ma to jenom dva az ctyri mensi vagonky a nema to ridice. Taky sit neni tak dobra jako v Praze, to nemluvim o Parizi a podobnych velkomestech. I tak to byl docela zazitek.
Diskoteku (teda oni tomu hrde rikaji kluby, ale pod tim ja si predstavim neco jako Rampu, do ceho to melo fakt daleko) jsme nasli po chvilce a kolem to vypadalo tak trochu moc gangsta, nicmene jsme zapluli dovnitr. Vzhledem k tomu, ze to byla oslava narozenin nejake Janci kamaradky, jsme byli pusteni dovnit zadarmo, aniz by nekdo poradne vedel proc. Ne, ze by me to stvalo. Jinak prostor trochu lepsi, byl tam dokonce i fotbalek, ale za dolar vypadly dva micky, takze jsem dale osud nepokousel.
V nedeli jsme meli jet s Terkou na Whistler, jenze nebylo uplne nejlepsi pocasi, tak jsme se misto toho jeli podivat kousek po pobrezi smerem na sever na Lighthouse Park a Horseshoe bay. Tedy takova ta typicka vyletni mista pro lidi z Vancouveru i pro turisty. Ono se k tomu uz nic moc dodavat neda, bylo to fakt mooc pekny, ostatne za chvili to budou fotky v galerii.
Krome toho, ze jsme stili jeste BBQ u Mitchovo kamaradu v Aldergrove, coz byla klasicka zahradni party, kde bylo sice fajn, ale moc se k tomu neda co napsat, jsme jeli na Whistler v utery. Po ceste jsme se jeste jeli podivat na dvoje vodopady, projeli jsme kolem hory s nazvem Chief, kde je lezecka stena vysoka skoro 600 metru (i kdyz to tak z fotek nevypada). Nakonec jsme se podivali na samotnej Whistler, ale byl to jenom jednodenni vylet, tak jsme nechteli davat 30 CAD za vyjeti lanovkou nahoru. K Whistleru se mi nechce nic moc psat, udelala to za me uz Pavlinka na strankach http://mydvazvancouveru.blogspot.com/2007/08/whistler.html. Snad jenom to, ze me fakt zaujala downhillovej track na horska kola. Zadejte si na YouTube do vyhledavace Whistler a jenom se kochejte. Pokud se mi postesti se do Vancouveru vratit, podivam se na Whistler a svezu se - je totiz moznost si tam pujcit kolo i s vybavenim.
Ve stredu jsem zase sel s Mitchem do prace a tentokrat jsme to spojili i s poznavanim mesta. Pracovali jsme na East Hastings, coz je asi jako kdybychom opravovali v Praze oploceni hlavniho nadrazi. Paradoxne jsme delali plot pro nejakou banku, coz na Hastings pusobilo opravdu jako pest na oko. Nejchudsi ulice z cele Kanady, spousta vagusu a santusaku. A taky indianu - ze kterych se vagusove a santusaci stali. Mamka se strasne tesila na indiany, akorat byla prekvapena, ze nelovi s lukem a sipem bizony, misto toho se v riflich povaluji na Hastings a somrujou na chlast.
Stredecni vecer jsem si fakt ale uzil - Janca me vytahla s jejima kamaradkama (Tanyu uz jsem znal z patku a soboty, dalsi ne) na lazer game. Prakticky paintball, kterej neboli a hraje se v temny mistnosti za zvuku stylove hudby. Bylo nas tam dohromady asi trinact a hrali jsme kazdej proti kazdymu. Prostor na to byl dost velkem. Po zasahu je hrac ctyri sekundy mimo hru a pak pokracuje dal. Na to, ze jsem to nikdy nehral, povazuju druhy misto za uspech :-)
Dnesek bude docela klidnej (taky proto mam cas psat tenhle prispevek), protoze Tom i Janca jsou ve skole, Tereza v praci a Mitch na dnesek pro me zadnou praci nema, dodelava si jenom nejaky drobnosti, kde bych mu stejne nebyl platnej. Takze si budu balit veci, protoze na vikend jedeme surfovat do Tofino na Vancouver Island
Thursday, September 6, 2007
Sunday, September 2, 2007
Cinska restaurace a disco v downtown
Tak v patek jsme nesli do Chinatownu, ale jeli jsme do Richmondu. To je mesto na jih od Vancouveru, ale prakticky se neda poznat, kde konci Van a kde zacina Richmond - je to jedna velka zastavba. S Terkou a nejakyma jejima kamosema jsme zasli do cinsky restaurace. Jako ze opravdove, to co zname z CR je tak tretina. Stoly, ktere se otaci a vsichni okolo si davaji do nosu, co si kdo objedna.
Byt tam v deviti lidech byla vyhoda, objednali jsme si vice veci a ochutnavali jsme. Jidla to byla opravdu dosti zvlastni, coz me osobne nedela zadnej problem, naopak se na to tesim. Asi nejvetsi silenost byly kureci pracky. Proste jenom ten spodek kurete obalenej v nejakym testicku a okorenenej. Co se jidla tyce, jsem naprosto otevrenej veskerym experimentum a predsudky mam snad jenom vuci nizkotucnemu mleku, nicmene ty kureci packy byly nic moc. Akorat oblizovacka, samy kosti a minimum masa. Dost jidel bylo kupodivu relativne normalnich, akorat spatlanych jinak. Ryze s veprovym zabalena v nejaky listu chutnala temer evropsky. Beef balls nebyly byci koule, ale kulicky z hoveziho a chutnalo to jak nepovedenej karbanatek. Ale zase prijemne me prekvapily knedlicky plnene shrimps (krevety nebo neco podobnyho, v cestine si ty nazvy pletu) - to bylo uplne epesni. Ale vice nez jidlo me potesila kultura stolovani.
Zbytek dne jsem vicemene prozevlil neschopen napsat kloudnejch par vet, setril jsem se na vecer, kdy me Janca vytahla na diskoteku. Doma jsem na diskarne nebyl ani nepamatuju, nejsem zrovna ten typ, co bali holky na hity Evropy 2 a Sladke mameni, v zahranici takoveto prilezitosti nevynecham.
Kanada prilis nepreje kaleni. Snaha mozna chvalyhodna, nicmene mi to obcas prijde kontraproduktivni. Ze stoji pivo v hospode kolem ctyr dolaru (i vice), tedy nejakych 80 korun, mi neprijde zas tak zvlastni. Preci jenom zivotni standard je tady trochu vyssi, zjednodusene se to da delit dvema. Navic s trochou cashe od Mitche za staveni plotu tohle clovek moc neresi. Nicmene na diskarne se fakt kalit moc neda. Nejenomze vstupne stalo devet dolaru (a to bylo jeste relativne levne), ale pivko tam stalo 6 CAD, coz je dost i na Kanadu.
Nikdy jsem nemel prilis rad takovy to ekonomicky piti, kdy clovek premejsli, jak se co nejvic zmastit s co nejmensimi financnimi naklady (to uz rovnou muzeme pit okenu). Nicmene tady nam nic jinyho nezbylo, tak jsme zasli pred diskarnou do obchodu s alkoholem (na benzince nebo v samosce se tady lachtanek nekoupi :-(( koupit si dve plechovky, zatimco Janca a jeji kamaradka Tanya, co sla s nama, mely nejakej ten divci tlamolep.
Ono se tady neda pit ani na ulici, takze jsme si museli najit nejakej koutek, kde v klidu popijeme. Pripadal jsem si dost trapne, jako dvanactiletej skolak, kterej si jde za buk potaji zakourit, ale pak jsem si na to zvykl a byla to docela sranda. Potom jsme vyrazili na diskoteku.
Diskoteka byla samozrejme stejne pitoma jako kdekoliv jinde na svete, jenom v zahranici si to clovek docela vychutnava a zas tak mu to nevadi, naopak si to docela uziva. Sice me to stvalo, ale nehodlam jsem si kazit naladu skutecnosti, ze jsem musel nechat skoro dve kila v prepoctu na vstup. Nehlede na to, ze dostat se dovnitr skrze frontu asi deseti lidi trvalo skoro ctvrt hodiny. Kazdymu kontrolovali ID (rovnou dvakrat, aby se to nedalo falsovat), jestli si clovek netaha dovnirt vlastniho RedBulla (Janci pripad - energeticka pojistka na cestu zpet) a nebo dokonce zbrane. Trochu paranoia na muj vkus.
Dojem zachranovalo pomerne pestre slozeni narodnosi (ostatne jako celej Vancouver a okoli) jeste smisene s turisty. Sice klasickych samponu na lovu tam bylo dost, ale jinak byli vsichni docela mili. Mozna to bylo tim, ze jsem tam byl s dvema holkama a na ne ostatni byli samej usmev, ja se svezl jako pasazer. Hlavne typicke balici prostredi prijemne narusovala skupinka cinanu, kteri vypadali strasne roztomile. Nemuzu si pomoct, ale pusobili tam jako Teletubbies ve valecnem filmu.
Fotky bohuzel nemam, protoze jsem si nebral sebou fotak, mel jsem trochu obavy. Nicmene Tanya neco nafotila, takze hned jak dostanu fotky, tak se podelim o zazitky z diskoteky.
Byt tam v deviti lidech byla vyhoda, objednali jsme si vice veci a ochutnavali jsme. Jidla to byla opravdu dosti zvlastni, coz me osobne nedela zadnej problem, naopak se na to tesim. Asi nejvetsi silenost byly kureci pracky. Proste jenom ten spodek kurete obalenej v nejakym testicku a okorenenej. Co se jidla tyce, jsem naprosto otevrenej veskerym experimentum a predsudky mam snad jenom vuci nizkotucnemu mleku, nicmene ty kureci packy byly nic moc. Akorat oblizovacka, samy kosti a minimum masa. Dost jidel bylo kupodivu relativne normalnich, akorat spatlanych jinak. Ryze s veprovym zabalena v nejaky listu chutnala temer evropsky. Beef balls nebyly byci koule, ale kulicky z hoveziho a chutnalo to jak nepovedenej karbanatek. Ale zase prijemne me prekvapily knedlicky plnene shrimps (krevety nebo neco podobnyho, v cestine si ty nazvy pletu) - to bylo uplne epesni. Ale vice nez jidlo me potesila kultura stolovani.
Zbytek dne jsem vicemene prozevlil neschopen napsat kloudnejch par vet, setril jsem se na vecer, kdy me Janca vytahla na diskoteku. Doma jsem na diskarne nebyl ani nepamatuju, nejsem zrovna ten typ, co bali holky na hity Evropy 2 a Sladke mameni, v zahranici takoveto prilezitosti nevynecham.
Kanada prilis nepreje kaleni. Snaha mozna chvalyhodna, nicmene mi to obcas prijde kontraproduktivni. Ze stoji pivo v hospode kolem ctyr dolaru (i vice), tedy nejakych 80 korun, mi neprijde zas tak zvlastni. Preci jenom zivotni standard je tady trochu vyssi, zjednodusene se to da delit dvema. Navic s trochou cashe od Mitche za staveni plotu tohle clovek moc neresi. Nicmene na diskarne se fakt kalit moc neda. Nejenomze vstupne stalo devet dolaru (a to bylo jeste relativne levne), ale pivko tam stalo 6 CAD, coz je dost i na Kanadu.
Nikdy jsem nemel prilis rad takovy to ekonomicky piti, kdy clovek premejsli, jak se co nejvic zmastit s co nejmensimi financnimi naklady (to uz rovnou muzeme pit okenu). Nicmene tady nam nic jinyho nezbylo, tak jsme zasli pred diskarnou do obchodu s alkoholem (na benzince nebo v samosce se tady lachtanek nekoupi :-(( koupit si dve plechovky, zatimco Janca a jeji kamaradka Tanya, co sla s nama, mely nejakej ten divci tlamolep.
Ono se tady neda pit ani na ulici, takze jsme si museli najit nejakej koutek, kde v klidu popijeme. Pripadal jsem si dost trapne, jako dvanactiletej skolak, kterej si jde za buk potaji zakourit, ale pak jsem si na to zvykl a byla to docela sranda. Potom jsme vyrazili na diskoteku.
Diskoteka byla samozrejme stejne pitoma jako kdekoliv jinde na svete, jenom v zahranici si to clovek docela vychutnava a zas tak mu to nevadi, naopak si to docela uziva. Sice me to stvalo, ale nehodlam jsem si kazit naladu skutecnosti, ze jsem musel nechat skoro dve kila v prepoctu na vstup. Nehlede na to, ze dostat se dovnitr skrze frontu asi deseti lidi trvalo skoro ctvrt hodiny. Kazdymu kontrolovali ID (rovnou dvakrat, aby se to nedalo falsovat), jestli si clovek netaha dovnirt vlastniho RedBulla (Janci pripad - energeticka pojistka na cestu zpet) a nebo dokonce zbrane. Trochu paranoia na muj vkus.
Dojem zachranovalo pomerne pestre slozeni narodnosi (ostatne jako celej Vancouver a okoli) jeste smisene s turisty. Sice klasickych samponu na lovu tam bylo dost, ale jinak byli vsichni docela mili. Mozna to bylo tim, ze jsem tam byl s dvema holkama a na ne ostatni byli samej usmev, ja se svezl jako pasazer. Hlavne typicke balici prostredi prijemne narusovala skupinka cinanu, kteri vypadali strasne roztomile. Nemuzu si pomoct, ale pusobili tam jako Teletubbies ve valecnem filmu.
Fotky bohuzel nemam, protoze jsem si nebral sebou fotak, mel jsem trochu obavy. Nicmene Tanya neco nafotila, takze hned jak dostanu fotky, tak se podelim o zazitky z diskoteky.
Subscribe to:
Posts (Atom)
