Beautiful British Columbia

Tak zase po ctyrech dnech se hlasim z Vancouveru. Prodlevy mezi mymi prispevky jsou cim dal vetsi a je to zpusobeno dvema duvody. Zaprve jsem linejsi a zadruhe tady mam tolik zabavy, ze na internetu drepim dost malo.

No tak o sobotnim poznavani cinskych restauraci jsem psal minule, sushi jim tady obden a v patek jsem byl dokonce poznavat i diskoteku. V sobotu jsem ti to tak trochu zopakoval, akorat jsme jeli asi pul hodiny do New Westminsteru - nejstarsi mesto v oblasti. On Vancouver samotnej zas tak velkej nejni (kolem 1.8 mil obyvatel, ale co se rozlohy tyce, tak cca polovicni Praha), jenze se na to nabalujou dalsi mesta jako Burnaby, Coquitlam, New West, Richmond na jih a podobne. No kazdopadne jsme tam jeli SkyTrainem, coz je neco jako metro, akorat to jezdi nad zemi, ma to jenom dva az ctyri mensi vagonky a nema to ridice. Taky sit neni tak dobra jako v Praze, to nemluvim o Parizi a podobnych velkomestech. I tak to byl docela zazitek.

Diskoteku (teda oni tomu hrde rikaji kluby, ale pod tim ja si predstavim neco jako Rampu, do ceho to melo fakt daleko) jsme nasli po chvilce a kolem to vypadalo tak trochu moc gangsta, nicmene jsme zapluli dovnitr. Vzhledem k tomu, ze to byla oslava narozenin nejake Janci kamaradky, jsme byli pusteni dovnit zadarmo, aniz by nekdo poradne vedel proc. Ne, ze by me to stvalo. Jinak prostor trochu lepsi, byl tam dokonce i fotbalek, ale za dolar vypadly dva micky, takze jsem dale osud nepokousel.

V nedeli jsme meli jet s Terkou na Whistler, jenze nebylo uplne nejlepsi pocasi, tak jsme se misto toho jeli podivat kousek po pobrezi smerem na sever na Lighthouse Park a Horseshoe bay. Tedy takova ta typicka vyletni mista pro lidi z Vancouveru i pro turisty. Ono se k tomu uz nic moc dodavat neda, bylo to fakt mooc pekny, ostatne za chvili to budou fotky v galerii.

Krome toho, ze jsme stili jeste BBQ u Mitchovo kamaradu v Aldergrove, coz byla klasicka zahradni party, kde bylo sice fajn, ale moc se k tomu neda co napsat, jsme jeli na Whistler v utery. Po ceste jsme se jeste jeli podivat na dvoje vodopady, projeli jsme kolem hory s nazvem Chief, kde je lezecka stena vysoka skoro 600 metru (i kdyz to tak z fotek nevypada). Nakonec jsme se podivali na samotnej Whistler, ale byl to jenom jednodenni vylet, tak jsme nechteli davat 30 CAD za vyjeti lanovkou nahoru. K Whistleru se mi nechce nic moc psat, udelala to za me uz Pavlinka na strankach http://mydvazvancouveru.blogspot.com/2007/08/whistler.html. Snad jenom to, ze me fakt zaujala downhillovej track na horska kola. Zadejte si na YouTube do vyhledavace Whistler a jenom se kochejte. Pokud se mi postesti se do Vancouveru vratit, podivam se na Whistler a svezu se - je totiz moznost si tam pujcit kolo i s vybavenim.

Ve stredu jsem zase sel s Mitchem do prace a tentokrat jsme to spojili i s poznavanim mesta. Pracovali jsme na East Hastings, coz je asi jako kdybychom opravovali v Praze oploceni hlavniho nadrazi. Paradoxne jsme delali plot pro nejakou banku, coz na Hastings pusobilo opravdu jako pest na oko. Nejchudsi ulice z cele Kanady, spousta vagusu a santusaku. A taky indianu - ze kterych se vagusove a santusaci stali. Mamka se strasne tesila na indiany, akorat byla prekvapena, ze nelovi s lukem a sipem bizony, misto toho se v riflich povaluji na Hastings a somrujou na chlast.

Stredecni vecer jsem si fakt ale uzil - Janca me vytahla s jejima kamaradkama (Tanyu uz jsem znal z patku a soboty, dalsi ne) na lazer game. Prakticky paintball, kterej neboli a hraje se v temny mistnosti za zvuku stylove hudby. Bylo nas tam dohromady asi trinact a hrali jsme kazdej proti kazdymu. Prostor na to byl dost velkem. Po zasahu je hrac ctyri sekundy mimo hru a pak pokracuje dal. Na to, ze jsem to nikdy nehral, povazuju druhy misto za uspech :-)

Dnesek bude docela klidnej (taky proto mam cas psat tenhle prispevek), protoze Tom i Janca jsou ve skole, Tereza v praci a Mitch na dnesek pro me zadnou praci nema, dodelava si jenom nejaky drobnosti, kde bych mu stejne nebyl platnej. Takze si budu balit veci, protoze na vikend jedeme surfovat do Tofino na Vancouver Island

Cinska restaurace a disco v downtown

Tak v patek jsme nesli do Chinatownu, ale jeli jsme do Richmondu. To je mesto na jih od Vancouveru, ale prakticky se neda poznat, kde konci Van a kde zacina Richmond - je to jedna velka zastavba. S Terkou a nejakyma jejima kamosema jsme zasli do cinsky restaurace. Jako ze opravdove, to co zname z CR je tak tretina. Stoly, ktere se otaci a vsichni okolo si davaji do nosu, co si kdo objedna.

Byt tam v deviti lidech byla vyhoda, objednali jsme si vice veci a ochutnavali jsme. Jidla to byla opravdu dosti zvlastni, coz me osobne nedela zadnej problem, naopak se na to tesim. Asi nejvetsi silenost byly kureci pracky. Proste jenom ten spodek kurete obalenej v nejakym testicku a okorenenej. Co se jidla tyce, jsem naprosto otevrenej veskerym experimentum a predsudky mam snad jenom vuci nizkotucnemu mleku, nicmene ty kureci packy byly nic moc. Akorat oblizovacka, samy kosti a minimum masa. Dost jidel bylo kupodivu relativne normalnich, akorat spatlanych jinak. Ryze s veprovym zabalena v nejaky listu chutnala temer evropsky. Beef balls nebyly byci koule, ale kulicky z hoveziho a chutnalo to jak nepovedenej karbanatek. Ale zase prijemne me prekvapily knedlicky plnene shrimps (krevety nebo neco podobnyho, v cestine si ty nazvy pletu) - to bylo uplne epesni. Ale vice nez jidlo me potesila kultura stolovani.

Zbytek dne jsem vicemene prozevlil neschopen napsat kloudnejch par vet, setril jsem se na vecer, kdy me Janca vytahla na diskoteku. Doma jsem na diskarne nebyl ani nepamatuju, nejsem zrovna ten typ, co bali holky na hity Evropy 2 a Sladke mameni, v zahranici takoveto prilezitosti nevynecham.

Kanada prilis nepreje kaleni. Snaha mozna chvalyhodna, nicmene mi to obcas prijde kontraproduktivni. Ze stoji pivo v hospode kolem ctyr dolaru (i vice), tedy nejakych 80 korun, mi neprijde zas tak zvlastni. Preci jenom zivotni standard je tady trochu vyssi, zjednodusene se to da delit dvema. Navic s trochou cashe od Mitche za staveni plotu tohle clovek moc neresi. Nicmene na diskarne se fakt kalit moc neda. Nejenomze vstupne stalo devet dolaru (a to bylo jeste relativne levne), ale pivko tam stalo 6 CAD, coz je dost i na Kanadu.

Nikdy jsem nemel prilis rad takovy to ekonomicky piti, kdy clovek premejsli, jak se co nejvic zmastit s co nejmensimi financnimi naklady (to uz rovnou muzeme pit okenu). Nicmene tady nam nic jinyho nezbylo, tak jsme zasli pred diskarnou do obchodu s alkoholem (na benzince nebo v samosce se tady lachtanek nekoupi :-(( koupit si dve plechovky, zatimco Janca a jeji kamaradka Tanya, co sla s nama, mely nejakej ten divci tlamolep.

Ono se tady neda pit ani na ulici, takze jsme si museli najit nejakej koutek, kde v klidu popijeme. Pripadal jsem si dost trapne, jako dvanactiletej skolak, kterej si jde za buk potaji zakourit, ale pak jsem si na to zvykl a byla to docela sranda. Potom jsme vyrazili na diskoteku.

Diskoteka byla samozrejme stejne pitoma jako kdekoliv jinde na svete, jenom v zahranici si to clovek docela vychutnava a zas tak mu to nevadi, naopak si to docela uziva. Sice me to stvalo, ale nehodlam jsem si kazit naladu skutecnosti, ze jsem musel nechat skoro dve kila v prepoctu na vstup. Nehlede na to, ze dostat se dovnitr skrze frontu asi deseti lidi trvalo skoro ctvrt hodiny. Kazdymu kontrolovali ID (rovnou dvakrat, aby se to nedalo falsovat), jestli si clovek netaha dovnirt vlastniho RedBulla (Janci pripad - energeticka pojistka na cestu zpet) a nebo dokonce zbrane. Trochu paranoia na muj vkus.

Dojem zachranovalo pomerne pestre slozeni narodnosi (ostatne jako celej Vancouver a okoli) jeste smisene s turisty. Sice klasickych samponu na lovu tam bylo dost, ale jinak byli vsichni docela mili. Mozna to bylo tim, ze jsem tam byl s dvema holkama a na ne ostatni byli samej usmev, ja se svezl jako pasazer. Hlavne typicke balici prostredi prijemne narusovala skupinka cinanu, kteri vypadali strasne roztomile. Nemuzu si pomoct, ale pusobili tam jako Teletubbies ve valecnem filmu.

Fotky bohuzel nemam, protoze jsem si nebral sebou fotak, mel jsem trochu obavy. Nicmene Tanya neco nafotila, takze hned jak dostanu fotky, tak se podelim o zazitky z diskoteky.

Porad ziju a mam se dobre

Omlouvam se za ctyri dny, kdy jsem toho prilis nenapsal. Duvod je jednoduchy - prakticky jsem se nedostal k internetu. Takze zkusim zavzpominat, co jsem vubec cely ty ctyri dny delal.

V pondeli se uklizelo po svatbe a zapojili se temer vsichni, jenom my uz bychom tam nemohli byt nijak uzitecni, tak jsme se s mamkou byli projet na kole do Downtown a Stanley parku. Mimo jine se mi konecne podarilo koupit redukci na zasuvku, takze si muzu dobijet telefon a notebooka. Stejne je porad vypnutej :-)

Vancouver ma dobrou podporu pro cyklisty, na nekterych velkych silnicich maji vyhrazenej pruh pro cyklisty a nektere male silnice maji temer omezenou dopravu a jsou urceny prave cyklistum. Pres veskere vyhody ale moc lidi na kole nejezdi, v Praze jich je rozhodne vice a to i presto, ze je to kolikrat nebezpecnejsi. Akorat kolem Chinatown jsme ztratili cyklostesku, ale zase jsme se chteli poradne porozhlednout po te cinske ctvrti. Nic zajimavyho tam ale nebylo, respektive by to chtelo nekoho, kdo se vyzna a nikoliv tam jet naslepo.

Podel pobrezi jsme dorazili do Stanley parku, coz je asi nejprovarenejsi misto ve Vancouveru. Nicmene je to tam opravdu pekny. Neco ve stylu letenskeho parku, akorat cistejsi, vetsi, u more se se spoustou zajimavych mist. Bohuzel jsme to nestihli projet cele, takze jsme byli akorat u indianskych totemu. Urcite se chystame jeste do mistniho akvaria.

Utery bylo taky vesmes odpocinkove, jeli jsme vratit do pivovaru na Granville Island sud a rovnou jsme se sli podivat po trznici, kde jsme byli uz minuly tyden. Udelal jsem si radost a koupil jsem si nejakej epesni salamek - nase hostitelska rodina i vetsina kanadanu masu prilis neda a preci jenom moje stravovaci navyky se meni relativne pomalu. I kdyz musim pripustit, ze jidlo mi tu chutna. Dokonce jsem se naucil jist i tofu - sice to musi byt poradne koreneny, ale da se. Nicmene po navratu domu si dopreju knedlo-zelo-vepro.

Pote jsme to vzali smer Quenn Elisabeth park. Mimochodem, formalni hlava Kanady je stale jeste britska kralovna. Proto asi ten nazev. O tomto parku jsem slysel, akorat jsem si myslel, ze je to jeden z relativne obycejnejch parku. Preci jenom jsem rozmazlenej marianskolazenak a kdyz se rekne park, tak si na zadek jen tak nesednu. Ocekaval jsem neco na zpusob Riegrovych sadu - neurazi, nenadchne. Mylil jsem se. Je to neco jako botanicka zahrada v Praze, akorat ze open-air a bez vstupu. Jakoby nekdo jen tak mezi reci uprostred mesta vybudoval park. Mamka byla se svoji vasni pro kytky ve svem zivlu. Skoda jen, ze udrzba ponekud vazla. V celem Vancouveru uz asi mesic probiha stavka pracovniku mestskych sluzeb, takze krome neposekane travy treba ani nevyvazeji odpadky, takze Martinkovi musi odpadky vozit ke svemu znamemu, kterymu vyvazeji popelnice soukromnici.

Navecer jsem se sel zdokonalovat v anglictine. Mitch s Terkou si pujcili video (Blades of Glory), nastesti to byla komedie a zadnej intelektualni film, u ktereho se musi premyslet, takze jsem se alespon mohl soustredit na jazyk. Rovnou jsem tam spal, protoze jsem sel druhej den rano s Mitchem do prace.

Pristi vikend jedeme totiz na surfovat do Tofina na Vancouver Island, a nebude to uplne levna zabava. Takze mi Mitch nabidnul, ze mu muzu pomahat v praci a financovat tak Tofino. Je placenej od vykonu, nikoliv od hodin, takze jsem mohl byt uzitecnej a neco si i privydelat. Zivi se jako stavitel plotu. Klasickych ocelovych - tyce, mezi to pletivo, obcas ostnatej drat. Obcas je to narocny, ale je to docela zabava. No kdybych to delal pet let, treba bych zmenil nazor, ale takhle je to prijemne zpestreni. Akorat pred ostnatym dratem mam respekt.

Obcas nedovedu pochopit, jak dokaze tuhle praci delat sam, protoze drzet rovnovahu a zaroven napinat pletivo v jednom cloveku je asi fakt drsny. No kazdopadne jsme byli hotovy daleko rychlejc a ja si vydelal sve prvni dolary. Ve ctvrtek jsme sli zase do prace, akorat jsme toho udelali daleko mene. Byli jsme totiz pozvani na veceri k Renate, jista zena, co take emigrovala. Moc toho o ni nevim. Ve dve hodiny jsme byli hotovi a zacit novou praci uz bychom nestihli, tak jsme s Mitchem zasli do mesta na fotbalek. Zatimco u nas je to v kazdy treti hospode, v Kanade je to fakt vzacnost. Nakonec jsme zavolali do nejakeho biliaroveho klubu, jestli tam maji i focus. Kdyz jsme tam prijeli, privital nas nejakej starej cinan a nejakej starej dedula, bylo tam asi pet stolu na kulecnik (v hroznem stavu), par videoher (dokonce i auticka pro dva, skoda jen, ze jeden automat nefungoval :-)) a dva stoly, z nichz jeden se pri trose fantazie dal nazyvat fotbalkem. O tom druhem by to rekl jenom vtipalek. No mozna jsme meli jenom smulu, kazdopadne se tesim na Rosengardy.

Vecer jsme jeli do New Westminsteru za tou Renatou, kde se seslo jeste par dalsich rodilych Cechoslovaku, takze docela pohodicka. Bylo zajimavy pozorovat malou Jancu (no zas tak mala - 19 - uz taky neni), jak bude rozumet Slovakum. Na to, ze cesky umi jenom trochu od rodicu a jeji prizvuk je uz opravdu slyset, tak se s tim poprala znamenite. Paradoxne lepe, nez mnohe holky v CR v jejim veku - prestoze u nas se Slovakama clovek prijde do styku asi casteji.

Dneska se chystam s Terkou do Downtownu a o vikendu na Whistler, kde budu asi az do uterka. Pokusim se mezitim hodit na net fotky a dat zase o sobe vedet.

Svatba

Vcera nastal dlouho ocekavanej den - Terezy a Mitchovo svatba, tedy duvod, proc jsme se vlastne vydali do Kanady. Ne, ze by se nam tady nelibilo i tak, ale svatba byl posledni impulz.

Pripravy byly poradne a i ja jsem predchozi tri dny pomahal pripravovat party, proto jsem byl zvedavej, jak to bude ve finale vypadat. Nejprve jsme jeli do kostela sv. Jachyma a Anny, docela moderni kostelik. Ono se neni cemu divit, samotnej Vancouver je starej pouhych 120 let. Nahore byla klasicka kostelni lod a dole bylo prostreno na hostinu. Kdyby se zralo u nas po kazde msi, treba by uverilo vice lidi.

Samotny obrad byl vicemene podobny tomu, jak jsme zvykli u nas, pokud se bavime o cirkevnim obradu. Prvni cteni, evangelium, par citatu z bible a samotne oddani. Asi jedina odlisnost oproti nasi svatbe byla v poctu "pomocniku". Jak zenich, tak nevesta, meli sice klasicky svedka, ale byl to jeden ze tri "best friends" na kazde strane.

Pote nasledovala party na poli. Obrovskej stan, dohromady pres sto hostu a kolem pul paty slavnostni vecere. Na poli to melo sve kouzlo, asi je to lepsi nez hostina v hotelu. Polovina pribuzenstva se stridala v proslovech a potom se uz party rozjela naostro. Libilo se mi, ze se tam seslo dost emigrantu, Martinkovic rodina se snazi udrzovat kontakty dalsimi Cechy (ale i Slovaky a Polaky) v kanade, takze smesice narodnosti byla opravdu pestra, uz jenom z toho duvodu, ze Vancouver sam o sobe pritahuje lidi vsech moznych tvaru a barev.

Presto, ze svatba a nasledna party je v podstate temer nejdulezitejsi cast naseho pobytu, tak o tom neni prilis co napsat. Fotky asi budou hovorit samy za sebe. Link na fotogalerii je http://picasaweb.google.com/Preiby/20070826Wedding

Pripravy na svatbu, Sushi a smireni se s alkoholismem

Po delsi dobe o sobe opet davam vedet, elan mam porad (aby nekdo nerekl :-), ale tri dny jsem se nedostal rozumne k netu. V utery jsme si dali s Janou a Terezou lehci projizkdu po meste, coz znamenalo nejakych 35 km. Prestoze je Vancouver temer barak na baraku, je tu stale dost parku a kousek od UBC je i les se skvelyma cyklostezkama. Mel jsem pujceny trekovy kolo a asi po dvou kilometrech lesnima stezkama se mi podarilo srolovat blatnik predniho kola.

Dojeli jsme na plaz a pres most do downtownu, ze si zajdeme koupit nejaky pivko a neco k jidlu a vyvalime se na plaz. Zasli jsme teda do sushi baru pro nejakej lehci obed. Stalo nas to kolem dvaceti dolaru (kanadskej dolar ma priblizne stejnou hodnotu jako americkej, tedy kolem dvaceti korun) a tri lidi jsme meli problem to snist. Sushi bary jsou tady na kazdem kroku a jsou tady na kanadske pomery velice levne. Neco jako asijske restaurace u nas stylu M13 - kure na kari s ryzi. Behem cesty za jidle jsme se dostali do lesbian&gay street - ulice, ktera je pratelska k lidem s mensinovou orientaci. Ocenil jsem, ze jsem mel sebou dve holky :-)

Behem cesty na plaz jsme zasli pro pivko - to se da koupit jenom ve specializovanych obchodech. A je taky dost drahy, i kdyz ne tolik jako v hospode. Tedka malinko odbocim - prvni dva tri dny jsem mel trochu komplex z toho, ze mi tady skoro kazdej nabizel pivko, asi jsem mel povest hroznyho alkoholika. Potom jsem zjistil, ze je to tady stejne bezne jako v CR, jenom s tim rozdilem, ze se tolik nechodi do hospod, zato se chlasta doma. No kazdopadne pivem na plazi jsme zakoncili projizdku po meste a v utery jsem si dal uz jenom s malou Janou mensi projizdku na inlinech. Meli jsme sice v planu skocit jeste na jedno (je hrozne happy, ze uz ji bylo 19 a "muze" - v Kanade pod devatenact opravdu nenalejou, nikoliv jakou u nas). jenze behem nasi cesty pres 10 street a 20 avenue jsme nenasli ani jednu knajpu.

Ve stredu rano jsme jel s Mitchem do prace. Slibil jsem mu, ze mu pomuzu a taky jsem byl trochu zvedavej, co vlastne dela. Vedel jsem akorat, ze stavi ploty. Po ranni svacince - kafe a donut - a nakupu cementu v mistnich stavebninach jsme se vydali na prvni pracoviste. Meli jsme za ukol vykopat a zabetonovat ctyri sloupy, kde se za par dni bude davat pletivo. Pustil jsem se do prace s vervou, protoze jsem nechtel vypadat jako clovek kterej neumi vzit do ruky lopatu, nicmene dostat se bez zbijecky, pouze s tyci, pres asfalt, je docela makacka. Pote jsme dostali hlaseni, ze u jednech zakazniku je rozbitej plot, at to prijedeme zkontrolovat a eventuelne opravit. Jednalo se o firmu, ktera ma na starosti zasitovani kancelari nebo neco takovyho, a na dvore maji civky s kabely. Optickymi, nikoliv medenymi. Presto se nejaci dobrodruzi pokouseli dostat pres plot. Problemy se zlodeji barevnych kovu ma ocividne i Kanada

Kolem pul dvanacte Mitchovi zavolali z firmy, ktera pujcuje stany, ze uz jsou pripraveni a muzou zacit stavet. Tedy o den driv, nez ocekavano. Jeste jsme za ten den naskoku byli radi, ale k tomu se jeste dostanu. Dali jsme si tedy padla, zasli na sushi na obed a vydali se na pole, kde se bude zitra konat party. Firma, co stavi stany, byla docela profesionalni. Stan mel 60 stop na delku a 40 na sirku, podarilo se jim to vylozit a postavit za tri hodiny. Daleko vetsi problem byl z polozenim podlahy. Skladala se z plastikovych casti, ktere se skladaji do sebe. Jim to nepasovalo, zkouseli to tri hodiny a nakonec jsme si to museli udelat sami. Ve trech lidech nam to trvalo asi pet hodin, ale nakonec se podarilo.

Vratil jsem se domu asi v jedenact a druhy den jsme s Mitchem pokracovali na poli. Celkem nic, o cem se da detailneji rozepsat. Vetsinu prace jsme delali jenom my dva a jeden Mitchovo kamos, na jehoz pozemku se cela slava bude konat. Dneska, tedy v patek, se do priprav zapojily i zensky. Vetsinu dne se akorat pripravovaly stoly (obe pohlavi), pokladali ubrusy (zensky) a pripravoval se bar (chlapi :-)). Diky mensimu naskoku jsme si mohli dovolit ten luxus a odjet ve ctyri (nicmene svatebcane i par dalsich lidi tam zustava pres noc). Bohuzel se nam podarilo chytnout zacpu, takze mam jen trochu casu, abych zpracoval fotky. Mama jeste zehli veci na svatbu, zatimco ja pisu tenhle prispevek. Dneska musim jit brzo spat, potrebuju mit zitra plno sil na party, protoze budu reprezentovat ceskou pivni skolu a nemuzu vytuhnout po peti kouskach. Ono Kanadany neni radno podcenovat, nejsou to zas az takovi abstinenti, jak jsem si ze zacatku myslel.

Docasna neaktivita

Omlouvam se, vcera jsem od rana do vecera pomahal Mitchovi pripravovat party, dneska jdu znova a za deset minut odchazim. Novej prispevek a fotky poslu odpoledne

Jetlag a trznice

Rika se, ze treti den je krizovej. U me to sice neplatilo doslovne, presto byl vcerejsek hodne klidnej. Muj pokus o vyrovnani se s casovym posunem tim, ze budu venku do tri do rana, mi nevysel. Vstal jsem uz asi v osm rano a bylo mi fajn, jak kdybych popijel pouze Mattoniho kyselku. Tom mel jit na devatou do prace, ale kapanko zaspal, tak jsem s nim alespon zajel pro kola, ktere jsme si nechali den predtim zamcene u Mitche v aute.

Dopoledne jsem opet stravil u pocitace, protoze hostitele porad jeste spi dele nez ja s mamkou. S vyjimkou Jany, ktera byla v praci uz od sedmi rano. Terka byla po nocni a potrebovala se trochu prospat, takze nas program zacal fakticky az kolem druhe hodiny. Mamka alespon uvarila vybornou bramboracku, kterou si tu vsichni pochvalovali.

Ja sice take varim rad, jenze je to pouze variace na flakotu masa (se zeleninou, s fazolkama, cina apod.), takze jsem zpracovaval fotky. Sice mi to nejakou dobu trvalo, ale uz jsem konecne prisel na to, jak funguje program Picasa, takze ted by to melo byt v pohode. Akorat jsem zjistil, ze mam adresare pojmenovany vzdycky o den navic, takze dnesni a zitrejsi fotky dam do jednoho adresare, abych dohnal tu ztratu... nepo spise ztratil ten naskok. No kazdopadne fotky muzete videt v galerii, odkaz je v pravem menu na blogu, uz jsem se s tim naucil pracovat. Kdyz budu mit chvili casu, tak splnim i slib dany Cendovi Alblovi a zmenim si barevnej layout.

Jo, behem surfovani jsem narazil (teda spise jsem dostal tip) na blog dvou ceskych studnetu, co se taky nachazeji ve Vancouveru - Pavlinka a jeji pritel. Muzete se podivat na http://mydvazvancouveru.blogspot.com/, ja mam alespon kde sbirat inspiraci, co bych tak rad videl. Treba soulozici myvaly. Ale casu mame jeste dost, takze doufam, ze toho stihneme jeste dost.

Kolem druhe hodiny jsme vyrazili do centra mesta, jeli jsme se podivat na trznici na Granville island. Na mape je to sice jenom malinkej flek, ale i tak je to tady hodne znama trznice. Sice je vetsina prodavajicich asijskeho puvodu, ale triko ctyri-pruhy-adidas za setopadesat necekejte, spise to pripomina trziste stredomorskeho stylu, ale v mnohem sirsim meritku. Vetsina kramku je s jidlem, prevazne se zeleninou a hlavne s morskymi zivocichy - bezkonkurencne kraluje salmon (losos) a halibut (neumim prelozit), ale nechybi ani humri, krabi, krevety, chobotnicky a podobne. Pripadal jsem si tam jak nejaka bravo-girl v kramku s hadrikama. Nicmene je to tady vsechno prakticky dvakrat tak drahy jako u nas, s vyjimkou Sushi, coz me dosti prekvapilo - zatimco u nas je to pomalu luxusni zalezitost, tady je to naprosto bezna soucast stravy.

Co me docela prekvapilo a trochu zarazilo, byli sumari na trzisti. Zatimco u nas si poulicnim hranim privydelavaji vetsinou lidi v socialni nouzi, mistni umelci na to nevypadali. Nejprve jsme videli trinactileteho kluka, co se svoji desetiletou sestrou hral na nejakej cinskej lidovej nastroj, uz jsem si chtel precist smutnej pribeh cinskeho utecence, jenze misto toho vidim, jaka ziskal oceneni, kde vsude vystupoval a ze je clenem nejakejho cinskeho orchestru British Columbia. Licence k poulicnimu hrani a dokonce mel ten nastroj ozvucenej a zapojen do zesilovace. Inu - jiny kraj, jiny mrav.

Dalsi odlisnost, tentokrat mene prijemna, je uvadeni cen. Nejenom ze je vsechno dvakrat drazsi, s tim se tak trochu musi pocitat, spise se mi nelibi, ze se ceny zpravidla uvadeji bez dane. Coz mi prijde naprosto stupidni, zjisit, ze neco stoji 5 dolaru a pak k tomu jeste pridavat nejakych 14 procent - prijde mi to hloupy. At rovnou napisou 5.70 a je to.. Ale ja o tom nerozhoduju.
Jinak byl ale areal trziste nadhernej a libil se mi i vyhled na downtown a na more (teda spise zatoku). Je to ve fotogalerii.

Behem odpoledne se prihodila neprijemna zalezitost. Na trziste mel za nama dorazit Mitch, jenze se mu v aute porouchalo chlazeni a bude potreba oprava, coz je pred svatbou neprijemnej financni vydaj. Proto jsme uz trochu spechali, zbyvalo vyridit posledni vec. Terka musela zabookovat sud v mistnim pivovaru na Granville island.

Pivovar byl hodne malinkej, ale tady ve Vancouveru docela oblibenej. Na svych etiketach se chlubi spojenim bavorskeho umeni varit pivo a vasni k piti piva pro lidi z BC. Nutno dodat, ze mistni pivko nechutna spatne, i kdyz je trochu silnejsi a vic horke nez jsme zvykli u nas. Prijemne prostredi s moznosti bezplatne exkurze, te jsme ale nevyuzili, protoze jednak nebyl cas a jednak moje anglictina neni na takove urovni, abych dokazal porozumnet procesu vareni piva. Staci mi, ze vyslednej produkt dobre chutna :-)

Pote jsme se jeste jeli podivat za Terkou a Mitchem, kteri hosti jeste svoje dva kamarady - nejakou holku, kterou uz znali predtim, a jejiho kluka, kterej se za ni prestehoval z Australie a hodla zit ve Vancouveru. No mam jeste tri tydny na to, abych si tu nasel nejakou girlfriend a usadil se tu :-) Mitchovo a Terky byt je dost malej a najmy jsou tady docela velky - je to dan za zivot v jednom z nejkrasnejsich svetovych mest. Ale i pres velke najmy by se mi tu libilo zit.

Vecer jsem jeste chvili zevlil u kompika, zatimco Mitch a Terka jeli nacvicovat tancovani na svatbu. Mel jsem se jim v pul devaty ozvat, ze se zastavim a budeme hrat nejake spolecenske hry, zatimco mamka se Zbynkem a Janou popijeli vinko. V osm jsem si sel dat dvacet, jenze jsem vytuhnul a spal az do rana. Jeste jsem se porad nevzpamatoval z casovyho posunu.

Prvni den, prvni kalba

Snazim se plnit svoje predsevzeti a podelit se s vama o dalsi zazitky. A ze jsem jich za jedinej den stihl nasbirat docela dost. Ale vsechno poporade.

Vstal jsem asi tak ve ctyri rano, protoze jsem nemohl dospat. Blbej jetlag. Ve ctyri odpoledne jsem vytuhl (jedna rano stredoevropskeho casu) a vzbudil se o pulnoci. Ostatni samozrejme vstali a me tak kontumacne zustala pouze volba spat taky. V sedm se konecne probudili prvni lidi a ja se sel alespon nasnidat.

Na devatou hodinu jsme sli do kostela a byl to pro me docela zazitek. Mamka je verici, ja sice formalne taky, nicmene prilis tomu nedavam a v Cechach chodim do kostela s podobnou frekvenci, s jakou bojuje Petrinska rozhledna se zaplavami. Na jednom miste je koncentrovano strasne moc etnik a narodnosti, ze takova pestrost se nenajde ani v Praze na Staromaku, kdyz hraje Orloj.

Dopoledne probihalo relativne v klidu a ja surfoval na netu a psal svuj prvni prispevek. Dnesni dopoledne tak cinim vlastne taktez a snazim se bojovat s fotkama. Diky Erzovo rade si muzete prohlednout par fotecek z letu na strance http://picasaweb.google.com/Preiby/20070819. Upload na google byl v pohode, nahrat fotky pres FTP je docela problem. Presto, ze je Kanada vyspela zeme, tady nemam nic moc pripojeni. O2 Express ma preci jenom neco do sebe.

Presto je vsak bydleni uplne super. Bydlime v takovym malym prizemnim baracku, spi se ve sklepe a je to hrozne utulny. Hlavne se mi libi mistni zachody, namisto trochy vody, jak jsme zvykli v CR, je tam temer bazenek... proste balada - i kdyz se nehodlam rozplivat nad tim, jak se krasne drepi :-) asi to ani nikoho moc nezajima :-)

Pocasi bylo nic moc, porad pod mrakem, ale odpoledne se trosku rozjasnilo, tak jsme se sli s Mamou, Terezou a jejima rodicema projit na pipe - odpadova roura, po ktery tecou sracky z kanalizace do more. Je dlouha asi ctyri kilometry, vede kousek za letistem a stala se z toho oblibena promenada na mole. Tech osm kilometru mi pripadalo jako nic. Hned po navratu jsme se Zbynkem (otec rodiny) a jeste jednim Cechem, ktery emigroval uz pred triceti lety, zasli na pivko do baru Flying Beaver. Hospudka nad vodou, trochu mi to pripominalo prazskej jachtarskej klub, peknej interier, vyhled na vodu. Zaroven to slouzilo jako miniletiste pro letecke transporty malinkym letadelkem, ktere ma misto kol plovaky a startuje z vody. Vozi turisty na Vancouver Island. No ten Cech, jisty Josef, co byl s nama, dokazal, ze chlast (minimalne pivarina) neni nase kulturni tradice, ale zkratka to mame v genech. Vzhledem k tomu, ze je v zahranici od ctyr let a s Cechama ma spolecneho asi tolik jako slaninove chipsy s veprovym, o nejake kulturni zvyklosti nasi zemicky nemuze byt prilis rec. Jenze k pivu se stavil jako poradnej chlap.

Tahle epizodka vsak byla kratka, zasli jsme jenom na dva kousky. Zbynek na jeden, ten ridil. V Kanade je povolena hranice alkoholu 0,08, ale nevim, jestli promile (coz se mi zda fakt malo - protoze do 0.2 promile se to neda v krvi dokazat), nebo procenta (tedy 0.8 promile - coz mi pride zase pomerne velkoryse). No kazdopadne po jednom pivu se jeste smi ridit.

Doma jsme si dali mensi veceri - jenom trocha vajec a salat (oni Kanadani prilis nevyvaruji) a s Tomem (Terezy bratr) jsme vyrazili na kole do terenu. Bylo asi ctvrt na osm a ja chtel prozkoumat nejblizsi okoli, abych se trochu zorientoval. Bydlime na 69 West Avenue, z vychodu na zapad se ulice az na vyjimky cisluji, severo-jizni maji zase klasicka jmena. Takze jsme museli pri ceste do centra prekonat 69 ulic, coz byla zalezitost asi pul hodinky lehkeho tempa. Tom byl na devatou vecerni domluvenej s Mitchem (Terezy snoubenec) na pivko a tu prilezitost jsem si nemohl nechat ujit. Projeli jsme se jeste kolem kampusu UBC (University of British Columbia) a pak asi deset kilometru prakticky po dalnici podel pobrezi.

Co me na Vancouveru fascinuje je chovani k cyklistum. Na vetsine velkych silnic maji cyklisti vyhrazenej jeden jizdni pruh a ridici jsou hrozne ohleduplni. Az teda na Cinskou mensinu, kteri jsou sice take ohleduplni, nicmene svemu vozidlu pry nevladnou tak dobre jako ostatni. No ja si na to behem hodiny nestihl vytvorit nazor, kazdopadne jsme dojeli v bezpeci az do hospudky.

Multikulturalita, jakou jsem zazil uz v kostele, platila pro hospudku dvojnasob. Nemam sice srovnani, ve Statech jsem nikdy nebyl, ale nechapu, proc se USA rika melting pot (tavici kotel) narodnosti. Protoze tohle presne sedi na Vancouver. Potkali jsme tam dva kluky z Ruska, cloveka se zlutou pleti a izraelskou narodnosti, cernosskej barman z J.A.R. a potom z USA a cesky sourozence puvodem z Gottwaldova.

Party to byla nezapomenutelna a vsude panovala strasne pratelska atmosfera, coz ostatne plati pro vsechny cinnosti tady v Kanade. Nikdo se prilis o nic nestara, vsihni vypadaji byti naprosto spokojeni a tak to asi ma byt.

Nicmene porusujeme mistni tradice a varime, respektive mamka vari, zatimco ja tady smolim tyhle radky, takze to pro dnesek zabalim a jdu se najist. Fotky ze vcerejska dohodim co nejdriv, akorat me trochu mrzi, ze jsem nemel sebou fotak behem projizdky na kole a na party, nicmene si zpetne nejsem jist, jeslti by to bylo dostatecne bezpecne brat si fotak sebou :-)

Trip to Canada

Tak jsem se s vami rozhodl podelit o sve zazitky z dovolene v Kanade. Budete se muset obejit bez hacku a carek, protoze muj komp mi tady nefunguje (respektive bude fungovat jeste asi tak tricet minut, nez dojde baterka a nemuzu si ji dobit kvuli jinym zasuvkam), tak musim vzit zavdek kompu svych hostitelu :-)

Nemam cas (uprimne ani chut a naladu) psat vsem kamosum osobne maily, obcas nekoho chytim na ICQ - pokud budu ja UZ vzhuru a vy JESTE nebudete chlastat :-), takze mam zatim predsevzeti vest si denicek a taky sem hazet fotky z moji cesty. Timto dekuju Kunymu za hosting, kam si budu hazet fotecky. Vzhledem k tomu, ze jsem se ho neptal a jenom tak ucinil, tak mi dovolte hodit sem adresu na jeho casak pro ty, co ho neznaji: http://www.escape-mag.com/.

Letadlem jsem letel uplne poprve. Kdyz nepocitam vyhlidkovej let nekdy ve treti tride nad Sklarema. A rovnou takovahle porce. A, co bylo jeste horsi, mamka letela poprve taky. Navic na ni cestovni horecka dolehla asi tyden pred cestou, takze mela presne naplanovany program na minutu aniz by vedela, co ji vlastne ceka :-) No odlet v 7.55 z Prahy na London Heathrow, leteli jsme Airbusem A 320. No moje prvni zkusenost s letadlem me docela zklamala. Dve rady po trech a ja byl uprostred, mamka v ulicce. Nastesti to trvalo jenom dve a pul hodinky, takze nez jsem se stihl zoritentovat, tak jsme uz byli na Heathrow.

Tam jsme cekali asi ctyri hodiny a jako nejvetsi socka jsem tam z nudy sel ochutnavat vsechny mozny spiritusy, abych si za 79 penny nakonec koupil nejakej boruvkovej dzus (predevsim jsem potreboval vyzkouset platnost svoji karty v cizine). Ctyri hodiny cekani na prestup a pak hura smer Vancouver. Zklamani z Airbusu vystridalo nadseni z Boeingu 747. Asi tak hodinu po startu, kdy se let uklidnil, jsem se zacal drobet nudit. Zkousel jsem spat (preci jenom pet hodin spanku v Praze neni nic moc a devitihodinovej casovej posun vyzadoval mensi pripravu), to se mi vsak prilis nepodarilo. Pustil jsem si tedy film, jenze to se mi zase chtelo spat. Zlom v mem cestovani prinesli kolegove z predchozi rady, kteri si prinesli pivo. Samozrejmne jsem se rozhodl je napodobit a cesta hned byla zajimavejsi (no mohl jsem jeste zminit docela epesni obed).

Nejvic nadsenej jsem byl z Gronska. Tajemna zeme, o ktere jsem nevedel, co si mam myslet, se v necele polovine letu zacala primo pod nami. Videl jsem pobrezi a bylo to opravdu nadherne, tak jsem si vzal fotak a zacal fotit. Nejsem zadnej Sibik, takze fotky asi podle toho budou vypadat, coz me trochu mrzi, ale snad se mi z toho podari aspon trochu zachytit krasu prirody. Zato sever kanady uz nebyl tak zajimavej, hlavne to bylo akorat more a hlina. Potom se ke vsemu zacalo kazit pocasi.

Zbytek cesty byl celkem nezajimavej s vyjimkou toho, ze jsem porad se na neco vyptaval letusek a letusaku, porad si chodil pro piti a seznamil se s nejakym spanelskym parem a trochu procvicil spanelstinu. Pristani taky probehlo naprosto v pohode, akorat jsem byl dosti unavenej a to byly teprve 3 odpoledne (ale pulnoc naseho casu :-) Celni kontrola byla celkem v poho, ale celnik byl strasne dulezitej. No asi kanadska vlada nechce, aby se jim do zeme sjizdela hromada zevlu. Ale neni nad evropskou svobodomyslnost (i kdyz vzpominka na hrozne dulezityho celnika na prechodu Selb-As po jednom navratu z hrani v Hofu - kolegove z kapelky vzpomenou - taky nic moc). No aspon ze kufry jsme nasli rychle.

Po prijezdu do hostitelske rodiny se konala divci party, kam jsem samozrejme nemel pristup. No tak mi dali aspon pivo (coz po privitani a pozdravu byla prvni vec, co hostitele udelali.. no od te doby, co Terka s kamoskou byly v Ervope, musim mit povest hrozneho alkoholika :-) No ale v zadnem pripade nemuzu hned vylozit karty na stul, nejprve se musim trochu adaptovat a rozkoukat, coz me ceka dneska. Na pareni mam jeste casu dost.

V tuto chvili mamka konverzuje s hostitelskou rodinou (pro ty, kdo neznaji ucel nasi cesty do Kanady - mamky spoluzacka emigrovala v osmdesatym a jeji dcera - Tereza - se v sobotu 25. srpna vdava), zatimco ja pisu tento prispevek a pokousim se zpracovat fotky. Nehodlam ale celou dobu zevlit u kompu a za chvili nam zacne program, takze o prvnim dni se podelim az zitra. Doufam, ze mi predsevzeti vest si denik vydzri :-)