Hangin´ around

Ve středu měla Monča zkoušku ze Španělštiny, tak jsme se s tátou vydali projet městečko a zkouknout, co se tady vlastně dá dělat. Pokud nepočítáme studenty a kampus univerzity, tak Antigonish má kolem pěti tisíc obyvatel, což jsme až na pár bočních uliček projeli během hodiny skoro kompletně. V poledne jsme byli domluvení s Dylenem, Moniky kamarádem, který pracuje ve stavební firmě a montuje baráky. Ty se tady dělají především ze dřeva, ale nic inteligentnějšího k tomuto tématu nenapíšu, přeci jenom nejsem stavitel. Každopádně to bylo velmi poučné. Po cestě domů jsme ještě projeli na kole místní golfové hřiště a prodejnu aut.
K večeru jsme se vydali do hospůdky na kuřecí křidýlka a pár škopků piva (i když s pěnivým mokem je to tady zatím skromnějsí - přeci jenom tady pivo není tak dostupné jako u nás - jednak finančně a jednak logisticky, prodává se stejně jako víno a tvrdý alkohol pouze ve specializovaných obchodech, to už jsem ale asi psal před třemi lety z Vancouveru :-)) Středeční křidléka v akci jsou tady docela vyhlášená, ale vzhledem k tomu, že je zkouškové období, tak bylo více lidí ve studovně než v hospodě. Upřímně si nedokážu představit, že by někdy u nás byla ve středu večer Blanice nebo El Magico poloprázdné protože lidé mají napilno. Inu - jiný kraj, jiný mrav a o studiu to tady platí dvojnásob. K tomu se ale dostanu ještě níže. Přes zodpovědnější přístup místních studentů ke škole jsme se ale seznámili s nějakými Moniky kamarády. Byl s námi David - Monči spolubydlící a výměnný student, který v ČR studuje doktorantské studium na FTVS no a potom nějací další studenti, z nichž nejvíce mě zaujala Claire, francouzská studentka, která toho příliš nenamluvila do té doby, než se konverzace stočila na jídlo. Narozdíl ode mě ale tato její záliba na její postavě nebyla znát :-))

Dneska (ve čtvrtek) jsme měli trochu smůlu na počasí, s tím jsme však počítali a Monča nás poslala do New Glasgow, asi desetitisícové metropole nějakých padesát kilometrů západně od Antigonish. V místním obchoďáku jsme zapluli do sportovních potřeb, abychom pro naší malou vybrali lakrosovou pálku. Ceny byly samozřejmě levnější než u nás, což mě příliš nepřekvapuje. Chvíli jsme zevlovali i po ostatních obchodech a pak jsme zapadli do nějaké čínské restaurace, která byla principiálně podobná naším kuře-podivuhodné-chuti-vietnamsko-čínské-bistro restauracím, ale vybrali jsme si a najedli za docela rozumný peníz (na Kanadu).
Po obědě jsme vyrazili ještě trochu na sever do Pictou, rybářského městečka (což mě už trochu přestává bavit psát, všechno v okolí jsou buď rybářské vesnice, osady nebo městečka :-)) Právě do Pictou dorazili první skotští osadníci koncem 18. století a místní komunita hrdě v přístavu vystavuje repliku jejich lodi. Celkově jsem byl hrozně nadšen z atmosféry tohoto místa, takové ospalé přímořské místo, mimo sezonu, sychravé počasí - tedy samé negativní věci, které ale v takovéto kombinaci byly svým způsobem krásné. Zkrátka místo s obrovským geniem loci, těžko se to popisuje, ale jsem hrozně rád, že jsme se tam byli podívat. Ani Monča tam dosud nebyla.Zpátky jsme se vraceli podél pobřeží po Sunset Trail, částečně jsme kopírovali cestu z úterka.

Menší poznámka k systému silnic - největší (tedy 5k+ obyvatel) města jsou propojeny jednou páteřní dálnicí (no, říká si to sice highway, ale na některých místech to ani není dvouproudé) s několika odbočkami a zbytek je propojen menšími silničkami a ty úplně nejmenší často nejsou ani asfaltované. Vedlejší silnice jsou ale často označeny jako vyhlídkové trasy, zejména ty, které jedou podél pobřeží. Většinou se je opravdu na co dívat.
Večer jsme byli s Davidem v posilovně na StFX, kam mají všichni studenti volný přístup, zatímco Monča s tátou se byli projít po kampusu. Celkově je zde přístup ke studiu diametrálně odlišný než u nás a v nejbližší době se pokusím sepsat nějaké postřehy k tomuto tématu.