Prvni den, prvni kalba

Snazim se plnit svoje predsevzeti a podelit se s vama o dalsi zazitky. A ze jsem jich za jedinej den stihl nasbirat docela dost. Ale vsechno poporade.

Vstal jsem asi tak ve ctyri rano, protoze jsem nemohl dospat. Blbej jetlag. Ve ctyri odpoledne jsem vytuhl (jedna rano stredoevropskeho casu) a vzbudil se o pulnoci. Ostatni samozrejme vstali a me tak kontumacne zustala pouze volba spat taky. V sedm se konecne probudili prvni lidi a ja se sel alespon nasnidat.

Na devatou hodinu jsme sli do kostela a byl to pro me docela zazitek. Mamka je verici, ja sice formalne taky, nicmene prilis tomu nedavam a v Cechach chodim do kostela s podobnou frekvenci, s jakou bojuje Petrinska rozhledna se zaplavami. Na jednom miste je koncentrovano strasne moc etnik a narodnosti, ze takova pestrost se nenajde ani v Praze na Staromaku, kdyz hraje Orloj.

Dopoledne probihalo relativne v klidu a ja surfoval na netu a psal svuj prvni prispevek. Dnesni dopoledne tak cinim vlastne taktez a snazim se bojovat s fotkama. Diky Erzovo rade si muzete prohlednout par fotecek z letu na strance http://picasaweb.google.com/Preiby/20070819. Upload na google byl v pohode, nahrat fotky pres FTP je docela problem. Presto, ze je Kanada vyspela zeme, tady nemam nic moc pripojeni. O2 Express ma preci jenom neco do sebe.

Presto je vsak bydleni uplne super. Bydlime v takovym malym prizemnim baracku, spi se ve sklepe a je to hrozne utulny. Hlavne se mi libi mistni zachody, namisto trochy vody, jak jsme zvykli v CR, je tam temer bazenek... proste balada - i kdyz se nehodlam rozplivat nad tim, jak se krasne drepi :-) asi to ani nikoho moc nezajima :-)

Pocasi bylo nic moc, porad pod mrakem, ale odpoledne se trosku rozjasnilo, tak jsme se sli s Mamou, Terezou a jejima rodicema projit na pipe - odpadova roura, po ktery tecou sracky z kanalizace do more. Je dlouha asi ctyri kilometry, vede kousek za letistem a stala se z toho oblibena promenada na mole. Tech osm kilometru mi pripadalo jako nic. Hned po navratu jsme se Zbynkem (otec rodiny) a jeste jednim Cechem, ktery emigroval uz pred triceti lety, zasli na pivko do baru Flying Beaver. Hospudka nad vodou, trochu mi to pripominalo prazskej jachtarskej klub, peknej interier, vyhled na vodu. Zaroven to slouzilo jako miniletiste pro letecke transporty malinkym letadelkem, ktere ma misto kol plovaky a startuje z vody. Vozi turisty na Vancouver Island. No ten Cech, jisty Josef, co byl s nama, dokazal, ze chlast (minimalne pivarina) neni nase kulturni tradice, ale zkratka to mame v genech. Vzhledem k tomu, ze je v zahranici od ctyr let a s Cechama ma spolecneho asi tolik jako slaninove chipsy s veprovym, o nejake kulturni zvyklosti nasi zemicky nemuze byt prilis rec. Jenze k pivu se stavil jako poradnej chlap.

Tahle epizodka vsak byla kratka, zasli jsme jenom na dva kousky. Zbynek na jeden, ten ridil. V Kanade je povolena hranice alkoholu 0,08, ale nevim, jestli promile (coz se mi zda fakt malo - protoze do 0.2 promile se to neda v krvi dokazat), nebo procenta (tedy 0.8 promile - coz mi pride zase pomerne velkoryse). No kazdopadne po jednom pivu se jeste smi ridit.

Doma jsme si dali mensi veceri - jenom trocha vajec a salat (oni Kanadani prilis nevyvaruji) a s Tomem (Terezy bratr) jsme vyrazili na kole do terenu. Bylo asi ctvrt na osm a ja chtel prozkoumat nejblizsi okoli, abych se trochu zorientoval. Bydlime na 69 West Avenue, z vychodu na zapad se ulice az na vyjimky cisluji, severo-jizni maji zase klasicka jmena. Takze jsme museli pri ceste do centra prekonat 69 ulic, coz byla zalezitost asi pul hodinky lehkeho tempa. Tom byl na devatou vecerni domluvenej s Mitchem (Terezy snoubenec) na pivko a tu prilezitost jsem si nemohl nechat ujit. Projeli jsme se jeste kolem kampusu UBC (University of British Columbia) a pak asi deset kilometru prakticky po dalnici podel pobrezi.

Co me na Vancouveru fascinuje je chovani k cyklistum. Na vetsine velkych silnic maji cyklisti vyhrazenej jeden jizdni pruh a ridici jsou hrozne ohleduplni. Az teda na Cinskou mensinu, kteri jsou sice take ohleduplni, nicmene svemu vozidlu pry nevladnou tak dobre jako ostatni. No ja si na to behem hodiny nestihl vytvorit nazor, kazdopadne jsme dojeli v bezpeci az do hospudky.

Multikulturalita, jakou jsem zazil uz v kostele, platila pro hospudku dvojnasob. Nemam sice srovnani, ve Statech jsem nikdy nebyl, ale nechapu, proc se USA rika melting pot (tavici kotel) narodnosti. Protoze tohle presne sedi na Vancouver. Potkali jsme tam dva kluky z Ruska, cloveka se zlutou pleti a izraelskou narodnosti, cernosskej barman z J.A.R. a potom z USA a cesky sourozence puvodem z Gottwaldova.

Party to byla nezapomenutelna a vsude panovala strasne pratelska atmosfera, coz ostatne plati pro vsechny cinnosti tady v Kanade. Nikdo se prilis o nic nestara, vsihni vypadaji byti naprosto spokojeni a tak to asi ma byt.

Nicmene porusujeme mistni tradice a varime, respektive mamka vari, zatimco ja tady smolim tyhle radky, takze to pro dnesek zabalim a jdu se najist. Fotky ze vcerejska dohodim co nejdriv, akorat me trochu mrzi, ze jsem nemel sebou fotak behem projizdky na kole a na party, nicmene si zpetne nejsem jist, jeslti by to bylo dostatecne bezpecne brat si fotak sebou :-)