Jetlag a trznice

Rika se, ze treti den je krizovej. U me to sice neplatilo doslovne, presto byl vcerejsek hodne klidnej. Muj pokus o vyrovnani se s casovym posunem tim, ze budu venku do tri do rana, mi nevysel. Vstal jsem uz asi v osm rano a bylo mi fajn, jak kdybych popijel pouze Mattoniho kyselku. Tom mel jit na devatou do prace, ale kapanko zaspal, tak jsem s nim alespon zajel pro kola, ktere jsme si nechali den predtim zamcene u Mitche v aute.

Dopoledne jsem opet stravil u pocitace, protoze hostitele porad jeste spi dele nez ja s mamkou. S vyjimkou Jany, ktera byla v praci uz od sedmi rano. Terka byla po nocni a potrebovala se trochu prospat, takze nas program zacal fakticky az kolem druhe hodiny. Mamka alespon uvarila vybornou bramboracku, kterou si tu vsichni pochvalovali.

Ja sice take varim rad, jenze je to pouze variace na flakotu masa (se zeleninou, s fazolkama, cina apod.), takze jsem zpracovaval fotky. Sice mi to nejakou dobu trvalo, ale uz jsem konecne prisel na to, jak funguje program Picasa, takze ted by to melo byt v pohode. Akorat jsem zjistil, ze mam adresare pojmenovany vzdycky o den navic, takze dnesni a zitrejsi fotky dam do jednoho adresare, abych dohnal tu ztratu... nepo spise ztratil ten naskok. No kazdopadne fotky muzete videt v galerii, odkaz je v pravem menu na blogu, uz jsem se s tim naucil pracovat. Kdyz budu mit chvili casu, tak splnim i slib dany Cendovi Alblovi a zmenim si barevnej layout.

Jo, behem surfovani jsem narazil (teda spise jsem dostal tip) na blog dvou ceskych studnetu, co se taky nachazeji ve Vancouveru - Pavlinka a jeji pritel. Muzete se podivat na http://mydvazvancouveru.blogspot.com/, ja mam alespon kde sbirat inspiraci, co bych tak rad videl. Treba soulozici myvaly. Ale casu mame jeste dost, takze doufam, ze toho stihneme jeste dost.

Kolem druhe hodiny jsme vyrazili do centra mesta, jeli jsme se podivat na trznici na Granville island. Na mape je to sice jenom malinkej flek, ale i tak je to tady hodne znama trznice. Sice je vetsina prodavajicich asijskeho puvodu, ale triko ctyri-pruhy-adidas za setopadesat necekejte, spise to pripomina trziste stredomorskeho stylu, ale v mnohem sirsim meritku. Vetsina kramku je s jidlem, prevazne se zeleninou a hlavne s morskymi zivocichy - bezkonkurencne kraluje salmon (losos) a halibut (neumim prelozit), ale nechybi ani humri, krabi, krevety, chobotnicky a podobne. Pripadal jsem si tam jak nejaka bravo-girl v kramku s hadrikama. Nicmene je to tady vsechno prakticky dvakrat tak drahy jako u nas, s vyjimkou Sushi, coz me dosti prekvapilo - zatimco u nas je to pomalu luxusni zalezitost, tady je to naprosto bezna soucast stravy.

Co me docela prekvapilo a trochu zarazilo, byli sumari na trzisti. Zatimco u nas si poulicnim hranim privydelavaji vetsinou lidi v socialni nouzi, mistni umelci na to nevypadali. Nejprve jsme videli trinactileteho kluka, co se svoji desetiletou sestrou hral na nejakej cinskej lidovej nastroj, uz jsem si chtel precist smutnej pribeh cinskeho utecence, jenze misto toho vidim, jaka ziskal oceneni, kde vsude vystupoval a ze je clenem nejakejho cinskeho orchestru British Columbia. Licence k poulicnimu hrani a dokonce mel ten nastroj ozvucenej a zapojen do zesilovace. Inu - jiny kraj, jiny mrav.

Dalsi odlisnost, tentokrat mene prijemna, je uvadeni cen. Nejenom ze je vsechno dvakrat drazsi, s tim se tak trochu musi pocitat, spise se mi nelibi, ze se ceny zpravidla uvadeji bez dane. Coz mi prijde naprosto stupidni, zjisit, ze neco stoji 5 dolaru a pak k tomu jeste pridavat nejakych 14 procent - prijde mi to hloupy. At rovnou napisou 5.70 a je to.. Ale ja o tom nerozhoduju.
Jinak byl ale areal trziste nadhernej a libil se mi i vyhled na downtown a na more (teda spise zatoku). Je to ve fotogalerii.

Behem odpoledne se prihodila neprijemna zalezitost. Na trziste mel za nama dorazit Mitch, jenze se mu v aute porouchalo chlazeni a bude potreba oprava, coz je pred svatbou neprijemnej financni vydaj. Proto jsme uz trochu spechali, zbyvalo vyridit posledni vec. Terka musela zabookovat sud v mistnim pivovaru na Granville island.

Pivovar byl hodne malinkej, ale tady ve Vancouveru docela oblibenej. Na svych etiketach se chlubi spojenim bavorskeho umeni varit pivo a vasni k piti piva pro lidi z BC. Nutno dodat, ze mistni pivko nechutna spatne, i kdyz je trochu silnejsi a vic horke nez jsme zvykli u nas. Prijemne prostredi s moznosti bezplatne exkurze, te jsme ale nevyuzili, protoze jednak nebyl cas a jednak moje anglictina neni na takove urovni, abych dokazal porozumnet procesu vareni piva. Staci mi, ze vyslednej produkt dobre chutna :-)

Pote jsme se jeste jeli podivat za Terkou a Mitchem, kteri hosti jeste svoje dva kamarady - nejakou holku, kterou uz znali predtim, a jejiho kluka, kterej se za ni prestehoval z Australie a hodla zit ve Vancouveru. No mam jeste tri tydny na to, abych si tu nasel nejakou girlfriend a usadil se tu :-) Mitchovo a Terky byt je dost malej a najmy jsou tady docela velky - je to dan za zivot v jednom z nejkrasnejsich svetovych mest. Ale i pres velke najmy by se mi tu libilo zit.

Vecer jsem jeste chvili zevlil u kompika, zatimco Mitch a Terka jeli nacvicovat tancovani na svatbu. Mel jsem se jim v pul devaty ozvat, ze se zastavim a budeme hrat nejake spolecenske hry, zatimco mamka se Zbynkem a Janou popijeli vinko. V osm jsem si sel dat dvacet, jenze jsem vytuhnul a spal az do rana. Jeste jsem se porad nevzpamatoval z casovyho posunu.