Porad ziju a mam se dobre

Omlouvam se za ctyri dny, kdy jsem toho prilis nenapsal. Duvod je jednoduchy - prakticky jsem se nedostal k internetu. Takze zkusim zavzpominat, co jsem vubec cely ty ctyri dny delal.

V pondeli se uklizelo po svatbe a zapojili se temer vsichni, jenom my uz bychom tam nemohli byt nijak uzitecni, tak jsme se s mamkou byli projet na kole do Downtown a Stanley parku. Mimo jine se mi konecne podarilo koupit redukci na zasuvku, takze si muzu dobijet telefon a notebooka. Stejne je porad vypnutej :-)

Vancouver ma dobrou podporu pro cyklisty, na nekterych velkych silnicich maji vyhrazenej pruh pro cyklisty a nektere male silnice maji temer omezenou dopravu a jsou urceny prave cyklistum. Pres veskere vyhody ale moc lidi na kole nejezdi, v Praze jich je rozhodne vice a to i presto, ze je to kolikrat nebezpecnejsi. Akorat kolem Chinatown jsme ztratili cyklostesku, ale zase jsme se chteli poradne porozhlednout po te cinske ctvrti. Nic zajimavyho tam ale nebylo, respektive by to chtelo nekoho, kdo se vyzna a nikoliv tam jet naslepo.

Podel pobrezi jsme dorazili do Stanley parku, coz je asi nejprovarenejsi misto ve Vancouveru. Nicmene je to tam opravdu pekny. Neco ve stylu letenskeho parku, akorat cistejsi, vetsi, u more se se spoustou zajimavych mist. Bohuzel jsme to nestihli projet cele, takze jsme byli akorat u indianskych totemu. Urcite se chystame jeste do mistniho akvaria.

Utery bylo taky vesmes odpocinkove, jeli jsme vratit do pivovaru na Granville Island sud a rovnou jsme se sli podivat po trznici, kde jsme byli uz minuly tyden. Udelal jsem si radost a koupil jsem si nejakej epesni salamek - nase hostitelska rodina i vetsina kanadanu masu prilis neda a preci jenom moje stravovaci navyky se meni relativne pomalu. I kdyz musim pripustit, ze jidlo mi tu chutna. Dokonce jsem se naucil jist i tofu - sice to musi byt poradne koreneny, ale da se. Nicmene po navratu domu si dopreju knedlo-zelo-vepro.

Pote jsme to vzali smer Quenn Elisabeth park. Mimochodem, formalni hlava Kanady je stale jeste britska kralovna. Proto asi ten nazev. O tomto parku jsem slysel, akorat jsem si myslel, ze je to jeden z relativne obycejnejch parku. Preci jenom jsem rozmazlenej marianskolazenak a kdyz se rekne park, tak si na zadek jen tak nesednu. Ocekaval jsem neco na zpusob Riegrovych sadu - neurazi, nenadchne. Mylil jsem se. Je to neco jako botanicka zahrada v Praze, akorat ze open-air a bez vstupu. Jakoby nekdo jen tak mezi reci uprostred mesta vybudoval park. Mamka byla se svoji vasni pro kytky ve svem zivlu. Skoda jen, ze udrzba ponekud vazla. V celem Vancouveru uz asi mesic probiha stavka pracovniku mestskych sluzeb, takze krome neposekane travy treba ani nevyvazeji odpadky, takze Martinkovi musi odpadky vozit ke svemu znamemu, kterymu vyvazeji popelnice soukromnici.

Navecer jsem se sel zdokonalovat v anglictine. Mitch s Terkou si pujcili video (Blades of Glory), nastesti to byla komedie a zadnej intelektualni film, u ktereho se musi premyslet, takze jsem se alespon mohl soustredit na jazyk. Rovnou jsem tam spal, protoze jsem sel druhej den rano s Mitchem do prace.

Pristi vikend jedeme totiz na surfovat do Tofina na Vancouver Island, a nebude to uplne levna zabava. Takze mi Mitch nabidnul, ze mu muzu pomahat v praci a financovat tak Tofino. Je placenej od vykonu, nikoliv od hodin, takze jsem mohl byt uzitecnej a neco si i privydelat. Zivi se jako stavitel plotu. Klasickych ocelovych - tyce, mezi to pletivo, obcas ostnatej drat. Obcas je to narocny, ale je to docela zabava. No kdybych to delal pet let, treba bych zmenil nazor, ale takhle je to prijemne zpestreni. Akorat pred ostnatym dratem mam respekt.

Obcas nedovedu pochopit, jak dokaze tuhle praci delat sam, protoze drzet rovnovahu a zaroven napinat pletivo v jednom cloveku je asi fakt drsny. No kazdopadne jsme byli hotovy daleko rychlejc a ja si vydelal sve prvni dolary. Ve ctvrtek jsme sli zase do prace, akorat jsme toho udelali daleko mene. Byli jsme totiz pozvani na veceri k Renate, jista zena, co take emigrovala. Moc toho o ni nevim. Ve dve hodiny jsme byli hotovi a zacit novou praci uz bychom nestihli, tak jsme s Mitchem zasli do mesta na fotbalek. Zatimco u nas je to v kazdy treti hospode, v Kanade je to fakt vzacnost. Nakonec jsme zavolali do nejakeho biliaroveho klubu, jestli tam maji i focus. Kdyz jsme tam prijeli, privital nas nejakej starej cinan a nejakej starej dedula, bylo tam asi pet stolu na kulecnik (v hroznem stavu), par videoher (dokonce i auticka pro dva, skoda jen, ze jeden automat nefungoval :-)) a dva stoly, z nichz jeden se pri trose fantazie dal nazyvat fotbalkem. O tom druhem by to rekl jenom vtipalek. No mozna jsme meli jenom smulu, kazdopadne se tesim na Rosengardy.

Vecer jsme jeli do New Westminsteru za tou Renatou, kde se seslo jeste par dalsich rodilych Cechoslovaku, takze docela pohodicka. Bylo zajimavy pozorovat malou Jancu (no zas tak mala - 19 - uz taky neni), jak bude rozumet Slovakum. Na to, ze cesky umi jenom trochu od rodicu a jeji prizvuk je uz opravdu slyset, tak se s tim poprala znamenite. Paradoxne lepe, nez mnohe holky v CR v jejim veku - prestoze u nas se Slovakama clovek prijde do styku asi casteji.

Dneska se chystam s Terkou do Downtownu a o vikendu na Whistler, kde budu asi az do uterka. Pokusim se mezitim hodit na net fotky a dat zase o sobe vedet.