Zell am See s dětmi

Od mého posledního zdokumentovaného výletu už uplynula poměrně dlouhá doba a za těch téměř osm let se mi životní dynamika výrazně změnila. Ze stárnoucího mládence jsem se stal manželem a stále mladým otcem dvou loupežníků, kteří stihli dorůst do 4 a téměř šesti let. Už to nejsou žádná mimina, covidová omezení také pomaličku odeznívají a místo honění kilometrů v pedálech jízdního kola a (půl)maratonských osobáků v bližších i vzdálenějších evropských městech tak začínám přemýšlet, jak si co nejlépe užít rodinnou dovolenou.

Proč zrovna Zell am See?

Když jsme přemýšleli, kam pojedeme s dětma na první "velkou" dovolenou, chtěli jsme k moři a někam za teplem, obzvlášť když jsme chtěli vyrazit ještě mimo sezonu, ideálně půlka května. Manželka chtěla moře, já Španělsko a děti letět letadlem, takže jsme nejprve zkoumali nabídky cestovek na Kanárech, následně Andalusie a jedno z hlavních kretérií bylo, jak se tam zabaví děti, tedy jaká je infrastruktura dětských hřišť.

Spoiler alert už byl v nadpisu a nakonec jsme skončili u našich jižních sousedů. Po dvou hodinách jsme objevili blog Malí výletníci, kde nějaká mladá maminka z Moravy píše o tipech na výlety s podobně starými dětmi, jako máme my. A jejich příběhy z Zell am See nás naprosto uchvátily - nádherné scenérie, hodně treků i kratších procházek mezi horskými potoky, vodopády a především mraky prolejzaček a hřišť. K tomu ještě trochu moje nostalgie - v oblasti Kaprun/Zell am See jsem byl poprvé lyžovat v Aplách. A navíc se tam dá dojet za půl dne.

Ještě jedna věc stojí za zmínku. Při volbě ubytování hledejte takové hotely či penziony, kde dostanete letní návštěvnickou kartu (Zell am See/Kaprun Sommerkarte). Benefity jsou opravdu výrazné - žádných 10% na kafe za 5 euro, ale mimo mnohých například neomezená lanovka na nejvyšší vrcholy jak samotného Zell am See (Schmittenhöhe), tak Kaprunu (Kitzsteinhorn), do toho zdarma některé vstupy na vodní soutěsky, projížďka lodí na jezeru, regionální autobusy, dráha a celá řada dalších benefitů, navíc jsou to většinou turistiké highlighty. Sice se dost obtížně určuje, na které atrakce bychom vyrazili i za plnou cenu, ale minimálně teoretická úspora za celou rodinu za ten týden mohla být někam ke 300 eurům. Karta se navíc nedá - celkem pochopitelně - pořídit jinak než ubytováním ve vybraných zařízeních, takže je to poměrně silná podpora místním hoteliérům. Koncept sám o sobě není nikterak nový, ale ještě jsem ho nikde nezažil v takovém rozsahu a určitě by tohle mohlo posloužit pro spoustu turisticky významných lokalit. Just sayin'.

sobota 21. května 2022 - cesta do Zell am See

Cestu z Mariánek jsme do Zell am See zvolili mimo dálniční taky. Podle navigace cesta měla trvat asi o 20 minut více, než nejrychlejší varianta, ale ušetřili jsme téměř sto kilometrů vzdálenosti, natankovali u Domažlic a nemuseli jsme platit za rakouskou Vignette. K tomu nižší spotřeba benzínu a ve finále to vyjde levněji o pár stovek.

Nicméně úspora nebyla primárním důvodem. Markéta dálnici úplně nevyhledává a takhle po státovkách odřídila více jak polovinu cesty. Také scenérie jsou v hezčí než na Autobahnu a v neposlední řadě rakouské dálnice jsou samé omezení, navíc ještě hlídané radarem (ono na bundesstrasse to není o mnoho lepší - defaultní stovka je každou chvíli omezena osmdesátkou, aby se kolona aut táhla pětašedesát). Těžko věřit, že Rakousko dalo světu Nikiho Laudu a Jochena Rindta. 

Nicméně do cílové stanice jsme dojeli bezpečně s menšími pauzami za nějakých 6 a půl hodiny, takže jsme měli ještě dost času se ubytovat a projít se po městě. Město jako takové vypadá přesně jak z reklamy na alpskou obec, naprosto typická architektura, horské hotely a pensiony s dřevěnými balkony a tak. Má to však šmrnc a ambient trochu jako z Jamese Bonda, na břehu jezera Grand Hotel a kasino. Jinak rozlohou je centrum poměrně malé, má přibližně kilometr na délku i na šířku, další část města je pak asi o dva kilometry dále, která už je více zalidněná. My bydlíme ještě o dalších pár stovek metrů od centra. Celkově má Zell am See necelých 10.000 obyvatel, takže o malinko menší než Mariánky.

neděle 22. května 2022 - 2x Schmittenhöhe

Na neděli jsme si naplánovali atrakce přímo v Zell am See a to z jednoho praktického důvodu - parkování je tam dosti problematické a na většině parkovišť nelze stát déle než tři hodiny. Nicméně večer, v sobotu odpoledne a celou neděli je parkování naštěstí bez omezení.

Dopoledne jsme chtěli vyrazit na projížďku lodí, která se jmenuje Schmittenhöhe, stejně tak jako hora přímo nad městem. První odjezd dne byl podle jízdního řádu v 10:30 a my nevěděli, jak velký bude zájem, tak jsme do města vyrazili chvíli po deváté. Čekání jsme strávili na jedom z mnoha dětských hřišť v okolí. Pár minut před desátou ještě o lodi ani památky, ale po pár minutách se k molu začali scházet ostatní výletníci a za pár okamžiků jsme nastoupili na loď.

Samotná projížďka trvá přibližně hodinu a objede jezero po obvodu. takže máme vlastně 360° výhled na celé okolí. Jezero jako takové má na délku zhruba tři kilometry a jeden na šířku a podél celého pobřeží vede pěšina či cyklostezka, takže se to dá celé obejít a ta vzdálenost je zhruba 11 km podle sporttesteru (empiricky změřeno ve středu).

Na lodi jsme si dali menší občerstvení, pokochali výhledem na Alpy a kolem poledne jsme se vydali na vrchol Schmittenhöhe. Inspirováni Malými výletníky jsme lanovkou vyjeli do téměř dvou tisíc metrů a plán byl hřebanová tůra na Sonnkogel Alm, kde mělo být naprosto parádní hřiště a obrovské skluzavky, k tomu po cestě pár drobných prolézaček a drobných zajímavostí.

Bohužel sezona ještě není v plném proudu, hřiště ještě nebylo v provozu po zimní údržbě a klouzačky, na které jsme se těšili, byly zaslepené. Chvilku jsme si odpočinuli a nakonec vyrazili pěšky k dolní stanice lanovky, kde jsme parkovali. I když jsem byl přesvědčen, že kluci už zvládli delší trasy a tohle je navíc z kopce, zhruba 5km a nějakých 900m převýšení bylo také dost náročné. Na večeři jsme si dali všichni pizzu a pak rychle zpět do apartmánu si odpočinout na další program.

pondělí 23. května 2022 - Wild & Erlebnis Park Ferleiten

Následující den jsme se rozhodli vyrazit za zvířátky. Tentokráte jsme si inspiraci našli přímo v seznamu výhod Sommerkarte a místo výletnického blogu jsme si museli udělat vlastní rešerši. Zážitkový park Ferleiten je v podstatě kombinace uzavřeného zooparku a volně přístupného dětského hřiště s restaurací. 

Dopoledne jsme vyrazili přímo dovnitř areálu. Pro určitou představu je koncept dost podobný třeba chomutovskému Podkrušnohorskému Zooparku, tedy žádní lvi a sloni, ale spíše lokální fauna - srnky a jeleni, koně, osli, kozy, kačeny, dále zubři či bizoni (pod moji rozlišovací schopnost), pár alpských kamzíků a jako největší lákadlo rysi, vlci a medvědi. Celé ve velmi příjemném prostředí (totéž platí i pro Chomutov), akorát nám malinko chyběl romantický výhled na sídliště Březenecká a paneláky v Jirkově, místo toho tam na plátně promítali nějakou imitaci alpských kopců.

Po přibližně dvou hodinách v zooparku jsme se vydali na oběd do místní restaurace a hlavně na obrovské dětské hřiště, které se nachází mimo areál, takže je veřejně přístupné pro kohokoliv. Většina takových běžných atrakcích, jako prolejzačky, klouzačky a podobně jsou zdarma, některé - typicky autíčka a obecně co se hejbe, je vždycky na žeton, který je jednou Euro. Ne vše je vhodné pro malé děti, ale i tak tam byl dost velký výběr a naši kluci si tam vydrželi hrát opravdu dlouho.

Mimochodem, zoopark Ferleiten se nachází na vysokohorské alpské cestě na Grossglockner (Grossglockner high alpine road), pár metrů před mýtnou bránou. Tahle cesta patří mezi ikonické silnice a řadí se tak po bok klasikám jako Passo Stelvio či Transfăgărășan a podle booking.com patří mezi top 5 evropských scénických cest. Už od brzkých ranních hodin jsme tak potkávali spoustu motorkářů, majitelů sportovních aut a také cyklistických nadšenců.

úterý a středa - déšť a odpočinek.

Další dva dny nám nepřálo počasí a jindy nezastavitelný Matouš měl zvýšenou teplotu, takže vlastně oba dny jsme se s Markétou střídali na apartmánu u našeho malého maroda, zatímco druhý z nás vyrazil se Šimonem alespoň na procházku po okolí a nebo do místního krytého bazénu - mimochodem další atrakce, která je na Sommerkarte zcela zdarma. Abych úplně nelenošil, tak sem se byl proběhnout kolem jezera. 

čtvrtek 26. května 2022 - soutěska Soutěska Sigmund Thun a Klammsee

Po odpočinku se Matýsek vrátil do formy a tak jsme se vydali do sousedního Kaprunu na soutěsku Signumd Thun, která nás zavedla k menšímu jezeru. Asi není potřeba dodávat, že to byla další z atrakcí, která je přístupná zcela zdarma na Sommerkarte, ale i za běžné vstupné - tušímže to je 6,50 € - to určitě stojí za to. 

Cesta vede po dřevěné stezce a schodech uprostřed skalní rozsedliny, kterou protéká horská řeka. Asi neumím jako Karel Čapek popsat dostatečně poeticky, jak tam voda zurčí a bublá, každopádně nejvíce napoví asi fotky.

Cesta nahoru (je to pochopitelně jednosměrné) trvá asi dvacet minut a pak se můžete vydat dolů zpět k parkovišti, nebo pokračovat dál k jezeru Klammsee, které se dá i s dětmi obejít do hodiny. Na druhé straně mají pak nepřekvapivě dětské hřište a hospodu s teráskou. Obecně turistická infrastruktura je zde velmi rozšířená a to i poměrně daleko od lyžařských resortů.

Mimochodem, náš výlet prakticky do puntíku kopíroval cestu Malých Výletníků, takže další fotky a příběhy si můžete přečíst také u nich. 

pátek 27. května 2022 - soutěska Vorderkasser

Naše poslední zastávka byla opět inspirována Malými Výletníky a je to další z benefitů Sommerkarte. Je možné zaparkovat kousek od hlavní silnice a k samotné atrakci dojít po cestě, která vede podél řeky a spousty malých jezírek a má v jednom směru asi dvaapůl kilometru. Druhá možnost je dojet až přímo k soutěsce po této cestě, což jsme nakonec vyhodnotili jako bezpečnější variantu, přeci jenom kluci měli za sebou celkem intenzivní program a měli jsme případně v plánu ještě další menší procházku nedaleko.

Dojeli jsme tedy autem kousek před soutěsku, kde - nepřekvapivě - byla klasická alpská restaurace a hlavně velké dětské hřiště. Jelikož parkoviště bylo skoro prázdné a naopak jsme potkali spoustu lidí po cestě, tak to vypadá, že většina z nich volí tu delší variantu, ta cesta vypadala i z auta jako pěkná trasa.

Samotná soutězka byla mnohem užší a strmnější, než z předchozího dne. Potok byl menší, zato tam byly vyšší vodopády a na konci jsme se nedokázali shodnout, která z těch dvou soutěsek se nám líbila více. Obojí ale stálo za to.

Nahoře tentokrát nás nečekalo žádné jezero, potok pokračoval ještě dále do hory nepřístupným terénem, dolů jsme šli po pěšince okolo. Celé to i s se zastávkami trvalo půldruhé hodiny a nakonec jsme zůstali ještě další skoro dvě hodiny s dětmi na hřišti a v hospůdce, kde jsme si dali místní speciality. V menu jsme nedokázali rozklíčovat, co vlastně nabízejí za jídlo. Nebylo to kvůli jazykové bariéře - německy umím dostatečně dobře, abych si celou dovolenou vystačil bez angličtiny, nicméně pod pojmem "těstové kapsičky plněné mletým masem" člověk může očekávat cokoliv. Nakonec jsme nelitovali.

Zbytek odpoledne jsme se rozhodli - mimo jiné kvůli velkému vedru - strávit odpočinkem na hotelu a pak jsme ještě naposledy vyrazili do centra Zell am See, podívat se k jezeru a na zmrzlinu, a tímto způsobem stylově zakončit parádní dovolenou.

V sobotu jsme se už jenom vydali na cestu domů plni zážitků.

Pár postřehů závěrem.

Od dovolené Zell am See jsme měli hodně očekávání a byli jsme dost namlsaní, nicméně i tak jsme byli nadšeni. Mám trochu pocit, že u nás se sice turistická infrastruktura pro rodiny stále zlepšuje, ale oproti Rakousku (ale třeba také Nizozemí, dále nemám moc srovnání) to působí zatím jako pionýrské prokopávání něčeho, co v téhle alpské zemi funguje zdánlivě s naprostou samozřejmostí. Nenapadlo by mě, že v relativně malém městě - přesnějí řečeno v jeho okolí - bude tolik atrakcí.

Jako rodiče malých dětí samozřejmě oceňujeme, že je nejenom ve městě, ale na skoro každém výletě spostu dětských hřišť a také nějaké to občerstvení (v té druhé kategorii se nicméně ani u nás nemáme za co stydět). A také mi příjde, že jejich business model je v tomhle hrozně pokročilý. Finančně je to dostupné. Nikoliv super levné, ale ubytování a vlastně i jídlo je dnes už srovnatelné s Českem, nicméně kvůli benefitům, jako několikrát zmiňovaná Sommerkarte, má člověk pocit, že jako host dostane něco navíc, o servisu ani nemluvě (i když tohle se také u nás začíná naštěstí zlepšovat). Nikdy jsme neměli pocit, že někde otravujeme, ani nám nedávali najevo "zaplať a vypadni".

Pokud to půjde, rádi bychom se do Zell am See opět podívali. Stále je tam spustu věcí, které stojí za návštěvu, například třítisícový Kitzsteinhorn (známý mezi lyžaři), vodopády Krimmel, ale třeba také koupaliště. Pro pěší i cykloturisty je zde bohatá síť stezek po horách i údolích, pro motorkáře a cyklistické masochisty potom horská cesta na Glossglockner. Každý si zde najde to svoje.